ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3074.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3074/2018-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Společenství pro dům J. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 71/14, proti povinné 3MAR SYSTEMS a. s. , se sídlem v Karlových Varech - Drahovicích, Stará Kysibelská 683/57a, identifikační číslo osoby 29235227, zastoupené Mgr. Václavou Burianovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Nerudova 1404/5, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 EXE 1111/2016, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2018, č. j. 10 Co 376/2017-271, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 9. 2017, č. j. 15 EXE 623/2013-93, částečně zastavil exekuci vedenou na základě pověření soudu prvního stupně usnesením ze dne 25. dubna 2016, č. j. 25 EXE 1111/2016-14, v rozsahu vynucení povinností povinné a) provést odvedení atmosférického přepětí ze solárních panelů jako ochranu budovy před blesky, b) odstranit průsaky vody střechou do střešního prostoru, c) odstranit závadu 3 kusů nefunkčních časových spínačů oběhových čerpadel TUV, d) odstranit závady izolace potrubí rozvodů solární kapaliny na střeše budovy – vše na domě čp. XY, XY, XY ulice XY (výrok I.). Ohledně povinností povinné a) odstranit přehřívání solárních panelů, jehož důsledkem je kolaps celého solárního systému, a b) odstranit závadu nespolehlivého využívání zásoby solární ohřáté vody v systému TUV spočívající v tom, že není dosaženo namíchání požadované minimální teploty 50 stupňů C - vše na domě čp. XY, XY, XY ulice XY, návrh na zastavení exekuce zamítl (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. března 2018, č. j. 10 Co 376/2017-271, k odvolání oprávněné usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. písm. d) potvrdil (výrok I.), ve výroku I. písm. a) a ve výroku III. usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.).
Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání (tj. do výroku o potvrzení zastavení exekuce vůči povinné v rozsahu povinnosti odstranit závady izolace potrubí rozvodů solární kapaliny na střeše budovy), jehož přípustnost podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále vesměs „o. s. ř.“), dovozuje z toho, že „ postihuje případ, při jehož řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu “. Dovolatelka se v další části dovolání argumentačně věnovala materiální vykonatelnosti exekučního titulu, který podle jejího názoru splňuje veškeré náležitosti, a zmínila okolnosti postupu prací povinné (týkající se nevhodně zvoleného materiálu obalu a jeho spojů v rámci celého systému izolace potrubí na střeše budovy).
Oprávněná se k dovolání ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 720/2018).
Dovolání povinné jakýkoli odkaz na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu neobsahuje, a to alespoň na úrovni vylíčení relevantních právních závěrů dovolacího soudu. Takové závěry nemohou být zprostředkovány ani poukazem na rozsudek odvolacího soudu ze dne 26. května 2015, č. j. 64 Co 167/2015-129, v jehož odůvodnění je jedno rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. 20 Cdo 310/2002) bez souvislosti s posuzovanou věcí zmíněno.
Vzhledem ke skutečnosti, že nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula, a jedná-li se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání posoudit, dovolací soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu