ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.31.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 31/2019-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Sampa Invest, s. r. o. se sídlem v Praze 3, Jeseniova č. 1151/55, identifikační číslo osoby 27107515, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická č. 1256/1, proti povinnému L. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, pro 51 346 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 31 EXE 11530/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2018, č. j. 11 Co 143/2018-29, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20. června 2018, č. j. 11 Co 143/2018-29, potvrdil usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. dubna 2018, č. j. 31 EXE 11530/2017-19, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 13. prosince 2017. Dospěl mimo jiné k závěru, že námitka povinného, podle které exekvovaná pohledávka neexistuje, není důvodná, neboť pohledávka je podložena exekučním titulem (rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 8 C 100/2013-55), který byl povinnému řádně doručen, tj. nabyl právní moci a je vykonatelný. Takovým exekučním titulem je exekuční soud vázán a není oprávněn přezkoumávat jeho věcnou správnost, stejně jako není oprávněn zabývat se případnými vadami nalézacího řízení. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu shledal nepřípadnou námitku, že vedení exekuce je v rozporu s dobrými mravy.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný v celém rozsahu dovoláním, v němž především namítá, že postup odvolacího soudu je přehnaně formalistický, neboť judikatura Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 19. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 1394/2012, usnesení ze dne 18. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 2131/08), stejně jako Ústavního soudu (nález ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16) připouští, aby i v řízení vykonávacím byla výjimečně zkoumána opodstatněnost hmotněprávního nároku, a to právě s odkazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). V předmětné exekuci je vymáhána pohledávka, která již byla splněna, z hmotněprávního hlediska neexistuje, ačkoliv byla přiznána exekučním titulem. Taková exekuce je zjevně nespravedlivá a měla by být zastavena (viz shora vymezený nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16). Odvolací soud se však existencí pohledávky nezabýval, tj. neřešil otázku, zda pohledávka zanikla splněním ještě před vydáním exekučního titulu či nikoliv, a k tomuto neprovedl povinným navrhované důkazy o zániku pohledávky. Pouze se omezil na mechanické konstatování, že těmito námitkami se exekuční soud v exekuci zabývat nemůže. Tímto postupem podle dovolatele bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, stejně jako bylo zasaženo do jeho vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2018, č. j. 11 Co 143/2018-29, a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. listopadu 2017, č. j. 31 EXE 11530/2017-12, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. bude exekuce zastavena, jestliže je nepřípustná, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Jde o ustanovení s relativně neurčitou hypotézou. Pravidlem výkladu takové normy je požadavek vymezit z předem neurčené množiny skutečností (kupř. demonstrativním výčtem nebo stanovením obecných kritérií) ty, jejichž pomocí lze obsah hypotézy normy určit; přitom výklad normy, kterou v konkrétní věci podal soud (a tím i jeho právní posouzení věci), je možné mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že to určení hypotézy, k němuž dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát.
Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je exekuce nepřípustná, se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení exekuce podle ustanovení
§268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], s pochybeními při nařízení exekuce (např. postižením jiného účtu než účtu povinného - srov. §303 a násl. o. s. ř.), s rušivými okolnostmi při provádění exekuce (např. odmítne-li oprávněný poskytnout součinnost při výkonu odebráním věci podle ustanovení §345 a násl. o. s. ř., nebo setrvávají-li v bytě, který má být podle ustanovení
§340 a násl. o. s. ř. vyklizen, osoby, jež důvod bydlení neodvozují od povinného), případně se specifickým jednáním povinného (vznese-li důvodně námitku promlčení, způsobí-li započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, event. vymáhanou pohledávku uspokojí do takové výše, že se další výkon stane nevhodným) [srov. též Kůrka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s., 2004, strana 387].
Z povahy věci musí jít o takové okolnosti, pro které její další provádění je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce (jakožto procesní institut) vybudována [srov. §268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§261 o. s. ř.), totiž zajistit splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. §268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho, že se žádá, aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98).
V posuzované věci však námitky povinného o takových okolnostech nesvědčí, neboť primárně směřují ke zpochybnění existence nároku oprávněné na exekvovanou pohledávku přiznanou exekučním titulem, který podle názoru povinného vůbec nevznikl. Dovolací soud proto souhlasí se závěry odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v této věci není dán. Pokud nalézací soud shledal nárok oprávněné po právu a žalobě kontumačním rozsudkem vydaným podle ustanovení §153b o. s. ř. vyhověl, nelze již v exekučním řízení věcnou správnost tohoto rozsudku zpochybnit. Je tomu tak proto, že exekuční soud již není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, naopak jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Z uvedeného důvodu jsou odkazy dovolatele na jiná rozhodnutí dovolacího soudu, stejně jako na rozhodnutí Ústavního soudu, na danou věc nepřiléhavé.
Pokud jde o další námitky povinného spočívající v požadavku na doplnění dokazování, jejich podstata tkví v nesouhlasu dovolatele se skutkovými závěry odvolacího soudu a s hodnocením provedených důkazů, a nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tj. nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. respektoval závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a ani není důvod, aby dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu