ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3230.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3230/2018-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněného M. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti povinnému Š. M. , narozenému XY, bytem XY, pro 46 575 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 48 EXE 1625/2014, o dovolání soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 Co 112/2018-27, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi soudním exekutorem na straně jedné a oprávněným a povinným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 Co 112/2018-27, rozhodl o odmítnutí odvolání soudního exekutora proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 1. 2018, č. j. 48 EXE 1625/2014-18, kterým byla na návrh oprávněného exekuce částečně zastavena ohledně částky 48 950 Kč. Proti tomuto usnesení podal dne 23. 7. 2018 soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek dovolání.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z §240 odst. 1 o. s. ř. plyne, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu může podat účastník řízení.
Nejvyšší soud již dříve zdůraznil (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4510/2017), že soudní exekutor není účastníkem řízení o zastavení exekuce, má pouze právo odvoláním brojit proti akcesorickému výroku o náhradě nákladů exekuce, je-li jím dotčen (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013, uveřejněné pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3919/2016). Pokud tedy soudní exekutor napadá rozhodnutí okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o částečném zastavení exekuce, pak soudní exekutor není účastníkem této fáze exekučního řízení, jak správně dovodil odvolací soud.
Nad rámec výše uvedeného je nutno dodat, že dovolání není přípustné podle ustanovení §238 o. s. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (viz shora uvedená výše vymáhané částky, k jejímuž příslušenství se nepřihlíží - viz rovněž znění §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k tomu dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi soudním exekutorem na straně jedné a oprávněným a povinným na straně druhé se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 1. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu