ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3284.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3284/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné M. R. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 81/55, proti povinným 1) J. A. , narozenému dne XY, bytem v XY, adresou pro doručování do Věznice Valdice, 2) M. F. , narozenému dne XY, bytem XY, adresou pro doručování do Věznice Jiřice, 3) P. B. , narozenému dne XY, bytem XY, adresou pro doručování do Věznice Valdice, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, a 4) M. B. , narozenému dne XY, adresou pro doručování do Věznice Valdice, pro 165 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň-město, se sídlem v Plzni, Palackého nám. 28, pod sp. zn. 108 EX 04465/17, o dovolání povinného 3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2018, č. j. 39 Co 412/2017-108, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Ve shora označené věci soudní exekutor JUDr. Josef Zítka, Exekutorský úřad Plzeň-město (dále jen „exekutor“), usnesením ze dne 18. října 2017, č. j. 108 EX 04465/17-098 (dále „usnesení exekutora“), „vyhověl návrhu oprávněného“ M. Z., narozeného dne XY, bytem XY (dále též „původní oprávněný“), „na vstup“ M. R., narozené dne XY, bytem ve XY, „do řízení“ na místo navrhovatele. Exekutor konstatoval, že původní oprávněný návrh podal z důvodu, že vymáhaná pohledávka s příslušenstvím přešla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2017 (dále rovněž „smlouva“ či „postupní smlouva“) na M. R., která se vstupem do řízení vyslovila souhlas; jsou tak splněny zákonné předpoklady pro vstup oprávněné do řízení podle §107a odst. 2 a §256 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“).
Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 5. 2018, č. j. 39 Co 412/2017-108, k odvolání povinného 3) usnesení exekutora potvrdil. Upřesnil, že předpoklady procesního nástupnictví na straně oprávněného plynou z ustanovení §36 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), musí-li být prokázáno, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, nebo převod takového práva, který lze prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, „pokud nevyplývá z právního předpisu“. V posuzované věci byly tyto podmínky splněny, neboť exekutorovi byl předložen originál smlouvy s advokátem ověřenými podpisy (podpis oprávněného ověřoval advokát Mgr. Petr Mařík, podpis M. R. ověřil advokát JUDr. Ondřej Bultas) a s prohlášeními jmenovaných advokátů, že příslušná osoba před nimi smlouvu podepsala (§25a odst. 1 a odst. 2 písm. d/ zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném od 1. 1. 2005 – dále „zákon o advokacii“).
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 3) dovoláním, v němž předložil k řešení dvě související otázky, a to 1) zda lze považovat smlouvu o převodu pohledávky s prohlášením o pravosti podpisů advokátem nebo jeho koncipientem za listinu vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem ve smyslu §36 odst. 4 ex. řádu, a 2) zda může exekutor rozhodnout o vstupu nového oprávněného do řízení, aniž byl přechod práva z exekučního titulu prokázán listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem podle §36 odst. 4 ex. řádu, nedošlo-li k přechodu práva z exekučního titulu ze zákona. Přípustnost dovolání dovolatel vymezil poukazem na rozpor specifikovaných otázek s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011 (ve vztahu k otázce ad 1/) a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012 (ve vztahu k otázce ad 2/). Uvedená rozhodovací praxe dospěla k tomu, že advokát není při ověřování podpisů v pozici státního orgánu či notáře, přičemž zákon pro exekuční řízení u záměny účastníků na straně oprávněného vyžaduje osvědčení převodu nebo přechodu práva listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem. Dovolatel rovněž označil za závažnou procesní vadu, že exekutor rozhodl bez nařízení jednání a bez provedeného dokazování (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2016, sp. zn. 21 Cdo 4973/2015). Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení exekutora a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“; po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněným účastníkem exekučního řízení (§240 odst. 1 o. s. ř., §36 odst. 1 ex. řádu), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle §36 odst. 3 ex. řádu ve prospěch jiného, než kdo je v exekučním titulu označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešlo či bylo převedeno právo z tohoto exekučního titulu.
Podle §36 odst. 4 ex. řádu přechod nebo přechod práva či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
V souvislosti s citovanými normami Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi vyložil, že je-li převod práva prokazován smlouvou o postoupení pohledávky, tedy soukromou listinou, pak požadavku na její ověření státním orgánem či notářem vyhovuje ověření (legalizace) podpisů na smlouvě notářem podle notářského řádu, případně obecním (či jiným) úřadem podle zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 20 Cdo 383/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 20 Cdo 2285/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 1842/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 2348/2017).
Soudní praxe rovněž dovodila, že soukromá listina, jíž se dokládá přechod práva nebo povinnosti, vyhovuje požadavkům §36 odst. 4 ex. řádu tehdy, jestliže podpisy na ní byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny (legalizovány). Současně, není-li předkládán originál soukromé listiny, musí být ověřena shoda předkládané kopie s originálem (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 29. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněného pod č. 4/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu z 18. ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura čísle 3, ročníku 2005 pod č. 43). Ověřený opis smlouvy (vidimace) s neověřenými podpisy k prokázání přechodu práva z exekučního titulu nestačí, neboť vidimací se soukromé listině vyšší kvalita věrohodnosti neposkytuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2277/2011). V soudní praxi nebyly a nejsou žádné pochybnosti o tom, že přechod povinnosti nebo práva lze pro účely procesního nástupnictví ve vykonávacím (exekučním) řízení prokázat nejen listinou vydanou státním orgánem nebo notářem, ale i takovou listinou ("soukromou" listinou), která byla státním orgánem nebo notářem jen ověřena, přičemž postačuje, aby byl na takové listině ověřen podpis osob, které ji vystavily (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 2065/2004).
V případě, že právní předpisy vyžadují, aby byl podpis fyzické osoby "úředně ověřen", lze takovému požadavku vyhovět nejen legalizací provedenou notářem nebo orgány uvedenými v ustanovení §3, 4 a 5 zákona č. 21/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů); "úřední ověření podpisu" může být nahrazeno prohlášením advokáta (advokátního koncipienta) o pravosti podpisu, které má sice - z pohledu zvláštních právních předpisu uvedených v ustanovení §25a odst. 1 zákona o advokacii - stejné právní účinky jako jimi vyžadované "úřední ověření podpisu", nejedná se však - na rozdíl od ověřovacích doložek notářů nebo a ověřovacích doložek učiněných ověřovacími osobami u krajských úřadů, obecních úřadu a újezdních úřadů - o veřejnou listinu ve smyslu ustanovení §134 o.s.ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011).
Vycházel-li tedy odvolací soud (ve shodě s exekutorem) při rozhodování o procesním nástupnictví na straně oprávněné z předloženého originálu postupní smlouvy jakožto soukromé listiny, obsahující ověření (legalizaci) podpisů advokátem včetně prohlášení advokáta o pravosti podpisu, a připustil-li na tomto důkazním základě vstup nové oprávněné do exekučního řízení, neodchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel proto zvolený předpoklad přípustnosti dovolání nevystihl, nadto se míjí i s důvodem dovolání (problematika „veřejné listiny“ není v tomto případě vskutku relevantní), a dovolací soud jeho dovolání bez jednání (viz §243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
K dovolatelem označeným procesním vadám dovolací soud s ohledem na nepřípustnost dovolání nepřihlíží (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu