ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3703.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3703/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územní pracoviště ve Vysokém Mýtě , se sídlem ve Vysokém Mýtě, Tůmova 178, identifikační číslo osoby 72080043, proti povinnému R. L. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Dykova 2230/2, za účasti manželky povinného E. L., narozené XY, bytem XY, a za účasti vydražitelky PA Office group s. r. o., se sídlem v Třinci, Tyra 113, identifikační číslo osoby 28789091, zastoupené Mgr. Petrem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, pro 1 391 949 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Taťány Mackové, Exekutorský úřad Ústí nad Orlicí, se sídlem v Lanškrouně, J. M. Marků 92, pod sp. zn. 047 EX 173/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. září 2017, č. j. 18 Co 163/2017-237, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Ve shora označené věci pověřená soudní exekutorka JUDr. Taťána Macková, Exekutorský úřad Ústí nad Orlicí (dále jen „soudní exekutorka“), usnesením ze dne 11. dubna 2017, č. j. 047 EX 173/13-210, udělila příklep vydražiteli na vydražené nemovité věci ve společném jmění dovolatele a jeho manželky, konkrétně na pozemek parc. č. st. XY (zastavěná plocha a nádvoří), na němž se nachází rodinný dům č. p. XY včetně garáže, dosud nezapsaný v katastru nemovitostí, pozemek parc. č. XY (zahrada), na němž (a taktéž na pozemku parc. č XY) se nachází dosud nezapsaná budova dílny, to vše na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, k. ú. XY, jakož i na pozemek parc. č. XY (trvalý travní porost) zapsaný na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, k. ú. XY.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 9. 2017, č. j. 18 Co 163/2017-237, k odvolání povinného usnesení soudní exekutorky potvrdil se závěrem, že stavba domu jako věc existuje, jsou-li patrné dispozice prvního nadzemního podlaží, tudíž zápis stavby do katastru nemovitostí nemá za následek vznik věci v právním smyslu. Uzavřel také, že případné vyšší ocenění nemovitostí neshledává přínosným s ohledem na předchozí neúspěšné dražební pokusy s vyvolávací nabídkou na dvou třetinách výsledné ceny.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinný založil na předpokladu, že pro porušení zákona neměl být příklep udělen, neboť jemu, jeho manželce i synovi bylo znemožněno se účastnit dražby, protože k nařízenému dražebnímu jednání nebyli obesláni, ačkoli vydražené pozemky jsou v podílovém spoluvlastnictví jeho manželky a syna. S odkazem na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále vesměs „o. s. ř.“), dovolatel vymezil následující – podle jeho názoru dosud dovolacím soudem neřešené – otázky: 1) Zda měla soudní exekutorka „zjišťovat vlastnické vztahy k nemovité věci nezapsané v katastru nemovitostí z moci úřední“; 2) zda měla soudní exekutorka povinnost doručovat „všechna usnesení“ týkající se dražených nemovitostí také manželce povinného a jeho synovi; 3) zda měla soudní exekutorka „zrušit příklep automaticky“ z důvodu nezaplacení ve stanovené lhůtě po příklepu a 4) zda byla soudní exekutorka oprávněna „dražbou převést nemovitou věc ve vlastnictví třetích osob, když její vlastnictví nebylo vyřešeno zápisem v katastru nemovitostí“.
Oprávněný ve svém vyjádření ze dne 3. září 2018 uvedl, že postup soudní exekutorky považuje za souladný se zákonem, navíc z dovolání povinného není patrné, v čem dovolatel spatřuje tvrzené protiprávní posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
Dovolací soud předně poukazuje na ustanovení §241a odst. 1 větu první o. s. ř. (viz dále §241a odst. 6 o. s. ř.), podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž důležité je, aby takové právní posouzení bylo významné pro rozhodnutí samotné, tj. aby důvod, proč odvolací soud shledal nárok opodstatněným či neopodstatněným, byl založen právě na takovém právním posouzení [srov. Občanský soudní řád (§1 až 250l): Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praha: Wolters Kluwer, 2016. Praktický komentář. ISBN 978-80-7478-986-1., k ustanovení §241a odst. 1]. Z toho vyplývá mimo jiné i požadavek, aby dovolatelem vznesené námitky byly součástí přezkumu odvolacího soudu, není-li dovolací soud v rámci svého řízení oprávněn přezkoumat nová tvrzení, jimiž se odvolací soud nemohl (z důvodu jejich neuplatnění) zabývat.
Z obsahu odvolání, z průběhu řízení před odvolacím soudem a z napadeného usnesení odvolacího soudu je přitom zřejmé, že předmětem přezkumu odvolacího soudu byla pouze otázka, zda vydražené nemovitosti existují v právním smyslu, a kritika postupu soudní exekutorky při provedení dražby výlučně spjatá s určením ceny dražených nemovitostí z důvodu neaktuálního znaleckého posudku (s požadavkem povinného na vypracování revizního znaleckého posudku – viz č. listu 215 a 234 exekučního spisu). Jestliže však dovolatel doposud (do podání dovolání) v průběhu exekučního řízení nerozporoval vlastnická práva dražených nemovitostí a nenamítal nezákonnost dražebního jednání [pro neúčast zákonem určených osob na dražbě – viz §336k odst. 3 písm. a) ve spojení s §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř], nelze tak poprvé činit až v dovolacím řízení. Nejvyšší soud proto k uvedeným námitkám, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, nepřihlédl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 2191/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 1485/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 605/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2016, sp. zn. 32 Cdo 5169/2015).
Nad rámec uvedeného závěru dovolací soud ze své ustálené rozhodovací praxe připomíná, že zákonná úprava rozděluje průběh exekučního (vykonávacího) řízení prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází; v každé z nich se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Povinný se tedy s ohledem na systematiku norem upravujících vykonávací řízení nemůže podáním opravného prostředku proti usnesení o udělení příklepu domoci nápravy údajně nesprávného postupu soudní exekutorky ohledně (ne)zkoumání vlastnictví dražených nemovitostí, neboť otázky vlastnických práv měly být řešeny již ve fázi nařízení exekuce, kdy oprávněný listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře (ve zkoumané věci výpisy z katastru nemovitostí), dokládá resp. je povinen doložit, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného [viz §66 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ex. řád“, obdobně viz §335 odst. 1 o. s. ř.]. Ostatně ani z judikatury Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96) nelze dovodit, že by Nejvyšší soud neměl respektovat relativní samostatnost jednotlivých fází vykonávacího řízení, která je ze zákona racionální a nepochybná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 5957/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006).
Rovněž obecně formulovaná námitka povinného o nutnosti „automatického“ zrušení uděleného příklepu v případě nezaplacení nejvyššího podání ve stanovené lhůtě nemůže být považována za relevantní, lze-li v odvolání proti usnesení o příklepu pouze namítat, že v řízení došlo k vadám, pro něž se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo že příklep byl udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona (srov. §336k odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §69 ex. řádu). Skutečnost nezaplacení nejvyššího podání v dodatečně stanovené lhůtě (viz §336m odst. 2 o. s. ř.) z povahy věci nepředchází okamžiku udělení příklepu (netýká se nařízení dražebního jednání ani provedení dražby) a tudíž nepředstavuje v posuzované exekuční fázi kvalifikovaný důvod odvolání, natož pak rozhodný důvod dovolání.
Pro nepřípustnost dovolání se Nejvyšší soud nemohl zabývat ani případnými vadami exekučního řízení [srov. §242 odst. 3 o. s. ř., podle kterého dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci] a dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu