ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.373.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 373/2019-554
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné A. V. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem Zbečno č. 123, proti povinné RED Fourteen s.r.o. se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, identifikační číslo osoby 25627694, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 813/57, o provedení prací a výkonů, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 3176/2015, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2018, č. j. 58 Co 166/2018-477, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 1. února 2018, č. j. 48 EXE 3176/2015-405, zamítl návrh povinné ze dne 23. 11. 2017 na zastavení předmětné exekuce. Po skutkové stránce uzavřel, že exekuce je vedena na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 25. 11. 2015, č. j. 48 EXE 3176/2015-32, soudní exekutorkou JUDr. Janou Škofovou, Exekutorský úřad Kladno, dle pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 6. 2014, č. j. 9 C 427/2012-149, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2015, č. j. 17 Co 377/2014-195, k vymožení povinnosti povinné bezplatně opravit vadu vzduchotechnického zařízení, systému ústředního topení, systému odvlhčování vnitřního bazénu a prosklené stěny vnitřního bazénu v prvním podzemním podlaží rodinného domu XY na pozemku parc. XY v obci XY, katastrálním území XY, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu XY, katastrálního pracoviště XY, pro obec XY a katastrální území XY na listu vlastnictví XY. Povinná navrhla zastavení exekuce z důvodu uvedeného v ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §52 odst. 1 ex. řádu, tedy z důvodu, kdy je výkon rozhodnutí nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který nelze rozhodnutí vykonat. Tímto jiným důvodem má být dle povinné způsob vedení exekuce pověřenou soudní exekutorkou s ohledem na to, jak soudní exekutorka určila náklady za provedení prací a výkonů v částce 2 997 551,08 Kč, přičemž nepostupovala nezávisle, ale pod vlivem oprávněné, která měla soudní exekutorku úkolovat a kdy tato měla přijmout roli pouhého pasivního vykonavatele vůle oprávněné. V rámci řízení o námitkách povinné, podaných dne 8. 2. 2017, proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, vydaného soudní exekutorkou JUDr. Janou Škofovou dne 25. 1. 2017, č. j. 88 EX 3930/2015-118, byly námitky povinné usnesením exekučního soudu ze dne 20. 3. 2017, č. j. 48 EXE 3176/2015-251, zamítnuty. Následně podaná ústavní stížnost, jíž se povinná domáhala zrušení tohoto usnesení společně s návrhem na zrušení části ustanovení §88 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. II. ÚS 1517/17. Soud uzavřel, že v rámci námitkového řízení byly již tvrzení povinné ohledně údajné absence nestrannosti soudní exekutorky a úkolování soudní exekutorky oprávněnou posouzeny, a to jak v rámci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2017, č. j. 48 EXE 3176/2015-251, tak i následně v rámci rozhodnutí o povinnou podané ústavní stížnosti proti tomuto usnesení. Tomu, aby v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce byl opětovně podroben přezkumu postup soudní exekutorky při stanovení výše nákladů za provedení prací a výkonů, brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Z výše uvedeného vyplývá, že argumentace povinné nezakládá důvod pro zastavení exekuce.
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. května 2018, č. j. 58 Co 166/2018-477, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že procesní vady, které povinná vytýkala soudu I. stupně (soud prvního stupně nenařídil jednání za účelem rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce a povinné nedoručil vyjádření oprávněné), bylo možno zhojit v odvolacím řízení a neshledal tak důvody pro zrušení napadeného usnesení dle ustanovení §219 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně své závěry poněkud nepřesně formuloval, řízení nebylo zastaveno pro nedostatek podmínek řízení, ale návrh byl jako nedůvodný zamítnut, přičemž je zřejmé, že se soud I. stupně návrhem povinné na zastavení exekuce věcně zabýval. Dále uvedl, že soudní exekutorce nelze vytýkat, že v daném případě postupovala v součinnosti s oprávněnou s ohledem na výkon specifických prací, které jsou exekučně prováděny, při nichž je podstatným způsobem zasahováno do majetku oprávněné. Pokud povinná zpochybňovala způsob provádění exekuce, tj. způsob odstranění vad dle exekučního titulu, odvolací soud poukázal na to, že volbu tohoto způsobu měla povinná do skončení lhůty stanovené exekučním titulem (vzhledem k tomu, že způsob odstranění vad nebyl exekučním titulem specifikován). Povinná by mohla napadat způsob provádění exekuce pouze v takovém případě, že by tento způsob byl zjevně nepřiměřený, případně, že by prováděné práce nesměřovaly k odstranění daných vad. Povinná však žádné námitky tohoto druhu nevznesla, přičemž při nedostatku takových tvrzení by bylo nadbytečné provádět v tomto směru dokazování dle návrhu povinné. Důvodem pro zastavení exekuce nemůže být ani povinnou namítaná nákladnost (vysoká cena) způsobu provádění exekuce, která již byla řešena v rámci řízení o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny, příp., při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Dovolatelka zastává názor, že důvodem pro zastavení exekuce může být i skutečnost, že soudní exekutorka při provádění exekuce nepostupovala nezávisle, nýbrž nekriticky podle instrukcí oprávněné, aniž by zohlednila oprávněné zájmy povinné, přičemž odvolací soud pochybil, když k této otázce neprovedl důkazy navržené povinnou. V opačném případě by došlo k porušení práv povinné, která tím, že se dostala do exekuce, ztratila veškerá práva a oprávněná tak může (společně se soudní exekutorkou) na její účet provádět práce za libovolnou cenu. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1498/2010, je dle dovolatelky důvodem pro zastavení exekuce také nepřiměřená nákladovost (vysoká cena) způsobu provádění exekuce. Pokud dovolatelka vznesla námitku, že je cena provedených prací nepřiměřeně vysoká, a k prokázání svého tvrzení navrhla důkaz výslechem znalce ustanoveného soudem, byly soudy nižších stupňů povinny se tímto tvrzením a důkazním návrhem zabývat. Dovolatelka dále namítá, že řízení o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce nepředstavuje pro řízení o návrhu na zastavení exekuce překážku věci rozhodnuté a navíc v rámci tohoto řízení se Obvodní soud pro Prahu 1 ani věcně nezabýval její námitkou týkající nepřiměřené ceny provedených prací. Tím, že soudy nižších stupňů odmítly přezkoumat přiměřenost ceny provedených prací, zasáhly do ústavně zaručeného práva dovolatelky na spravedlivý proces a též do práva vlastnit majetek.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné dle ustanovení §237 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Ze srovnání znění tohoto ustanovení s §268 odst. 1 písm. a) - g) o. s. ř. plyne, že zatímco důvody zastavení exekuce uvedené pod písmeny a) – g) jsou definovány konkrétně, je důvod pod písmenem h) formulován obecně, jelikož jeho účelem je umožnit, aby exekuce byla zastavena i v jiných závažných případech, které pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat resp. podrobit konkrétnímu popisu.
Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů) nepřípustnou, se typicky spojují
a) s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost zakládající důvod zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.],
b) s pochybeními při nařízení exekuce,
c) s rušivými okolnostmi při provádění exekuce, případně
d) se specifickým jednáním povinného (způsobí-li například započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí).
Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které je další provádění exekuce způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce jakožto procesní institut vybudována [srov. §268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.] anebo je protichůdné účelu, který se jí sleduje, totiž zajistit efektivní splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného titulu [srov. §268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho, že se žádá, aby exekuce byla nepřípustná, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, poskytované povinnému, která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1932/2005, ze dne 15. 12. 2010, sp. zn.
20 Cdo 5113/2008, či ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 868/2012).
Z výše uvedeného plyne, že důvodem pro zastavení exekuce „z jiného důvodu“ rozhodně samo o sobě není, že soudní exekutor nepostupoval při provádění exekuce nezávisle, „nýbrž nekriticky podle instrukcí oprávněné“. Je tomu tak proto, že případné pochybení exekutora samo o sobě nevede k závěru, že právní důvod pro nucenou realizaci vykonatelného exekučního titulu odpadá, exekuční titul totiž nebyl případně nesprávným úředním postupem exekutora odklizen.
Dovolatelka má dále za to, že důvodem pro zastavení exekuce může být i nepřiměřená nákladovost (vysoká cena) způsobu provádění exekuce. „Nepřiměřenou nákladovost“ přitom povinná spatřuje v tom, že způsob, jakým byly provedeny práce za povinnou na základě exekučního příkazu k provedení prací a výkonů, v projednávané věci není přiměřený a neodpovídá ani obvyklé ceně těchto prací. Má za to, že odvolací soud jí měl umožnit, aby doložila, že náklady exekuce spočívající v provedení prací jsou nepřiměřené, a to výslechem znalce.
Nejvyšší soud již dříve dovodil, že jsou-li exekučně provedeny práce jiným než přiměřeným způsobem nebo náklady na provedené práce jsou nepřiměřeně vysoké (ve výrazném rozporu s obvyklou cenou takových prací), je to důvodem nikoliv pro zastavení exekuce, ale k tomu, aby při určení výše nákladů vykonávacího řízení byly povinnému uloženy k náhradě jen ty náklady, které jsou potřebné k účelnému a hospodárnému provedení prací označených v exekučním titulu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1498/2010). Námitka povinné, že náklady exekuce nebyly ve smyslu §87 odst. 1 ex. řádu vynaloženy účelně a že jí nemají být uloženy, tedy nemůže založit důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.; otázka jejich přiměřenosti je podstatná jen pro rozhodnutí o nákladech exekuce podle §88 ex. řádu.
Ze shora uvedeného je zjevné, že dovolání není přípustné, když právní závěry odvolacího soudu jsou v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, přičemž nedošlo k porušení práva dovolatelky na spravedlivý proces, příp. práva vlastnit majetek.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka v dovolání navrhuje odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti (zde právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 3. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu