ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.4012.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 4012/2018-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ADEN LP s. r. o. , se sídlem v Jeseníku nad Odrou č. p. 28, identifikační číslo osoby 26821621, zastoupené JUDr. Liborem Konečným, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 1007/14, proti povinné ELDACO a. s. , se sídlem v Brně, Moravské náměstí 1007/14, zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, pro 1 726 224,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 78 EXE 1976/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2018, č. j. 12 Co 561/2017-51, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2017, č. j. 78 EXE 1976/2016-37, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce. Odvolací soud uzavřel, že podání žaloby pro zmatečnost, směřující vůči exekučnímu titulu (platební rozkaz Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2015, č. j. 43 C 279/2014-19, v právní moci 18. 3. 2015), nemá bez dalšího žádný dopad na vykonatelnost exekučního titulu ani jeho způsobilost být řádným podkladem pro vedení exekuce a nemůže proto být důvodem pro zastavení exekuce. Podání takové žaloby nemá ve vztahu k exekučnímu titulu suspenzívní účinek. K zajištění ochrany povinné v dané situaci slouží odklad vykonatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí (§235c o. s. ř.), povinná však byla v probíhajícím řízení o žalobě pro zmatečnost co do požadavku na odložení vykonatelnosti exekučního titulu neúspěšná (viz pravomocné usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2017, č. j. 28 Co 78/2017-112). Odvolací soud rovněž připomněl, že exekuční řízení podle §35 odst. 5 e. ř. nelze ani přerušit (stejně jako řízení o výkon rozhodnutí podle §254 odst. 2 o. s. ř.).
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Namítá, že podle jejího zjištění dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena otázka, zda zahájení řízení o žalobě pro zmatečnost směřující proti exekučnímu titulu může být důvodem pro zastavení exekuce (§268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Povinná uvedla, že věc, o níž bylo exekučním titulem rozhodnuto, nespadá do pravomoci soudů, nýbrž měla být projednána u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Proto podala (po pro opožděnost zamítnutém řádném opravném prostředku) žalobu pro zmatečnost, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Částku pokrývající jak nároky oprávněného podle exekučního titulu, tak i nároky exekutora, již složila na účet soudního exekutora. Trvá na tom, že provedení exekuce podle titulu napadeného žalobou pro zmatečnost lze nazírat též jako takové, které zakládá zjevnou nespravedlnost, je nevhodné nebo je v rozporu s principy právního státu, což je situace, v níž dovolací soud již v dřívějších rozhodnutích připustil nevykonatelnost rozhodnutí (20 Cdo 2131/2008, 20 Cdo 1394/2012, II. ÚS 2357/16). Navrhla, aby dovolací soud exekuci sám zastavil, případně aby zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Je již výrazem dlouhodobě ustálené soudní praxe, že případné napadení exekučního titulu prostřednictvím některého z mimořádných opravných prostředků není pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) a tedy ani pro samotné jeho (její) provedení významné, neboť podání mimořádného opravného prostředku nemá samo o sobě vliv na právní moc ani vykonatelnost napadeného rozhodnutí (§235c a §243 o. s. ř.). V řízení o zastavení exekuce má význam zrušení exekučního titulu v řízení o některém z mimořádných opravných prostředků (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2062/2009, usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1882/2013).
Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu