ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.4467.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 4467/2018-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v právní věci žalobkyně H. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené J. J., obecným zmocněncem, bytem XY, proti žalovanému J. S. , soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu v XY, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 36 C 183/2014, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. července 2018, č. j. 30 Co 40/2018-46, takto:
I. Řízení o „odvolání“ žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. července 2018, č. j. 30 Co 40/2018-46, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o předmětném „odvolání“.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. července 2018, č. j. 30 Co 40/2018-46, potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. ledna 2018, č. j. 36 C 183/2014-22, kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně o vyloučení věcí z exekuce (výrok I.) a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně opravný prostředek výslovně označený jako odvolání, který lze za odvolání považovat rovněž po stránce obsahové. Podání obsahuje totiž výlučně námitky vůči správnosti napadeného rozhodnutí, aniž by z jeho obsahu bylo možno dovodit jakékoliv, byť implicitní, vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, dovolacího důvodu či dovolacího návrhu. Ani z podání žalobkyně ze dne 25. 10. 2018, kterým reagovala na výzvu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. října 2018, č. j. 30 Co 40/2018-58, nelze dovodit, že by předmětné podání žalobkyně označené jako „odvolání“, bylo možno posoudit jako dovolání proti výše zmíněnému usnesení odvolacího soudu.
Podle ustanovení §10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů.
Podle ustanovení §9 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
Podle ustanovení §10a o. s. ř. o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
Podle ustanovení §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Odvolání není opravným prostředkem, kterým by bylo možno brojit proti rozhodnutí krajského soudu (srov. §201 o. s. ř.), jenž je soudem odvolacím (§10 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud, kterému bylo odvolání žalobkyně k rozhodnutí předloženo, pak může být pouze soudem dovolacím (§10a o. s. ř.), případně soudem prvního stupně (§9 odst. 3 o. s. ř.). To ostatně koresponduje i s vymezením soudní soustavy v ust. čl. 91 Ústavy. Občanský soudní řád současně ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího.
Podala-li tedy žalobkyně v předmětné věci odvolání směřující proti usnesení krajského soudu, jenž rozhodoval jako soud odvolací, je navazující odvolací řízení stiženo ze shora uvedených důvodů vadou. Nedostatek funkční příslušnosti přitom představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, publikované v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, č. seš. 7, pod č. 139, ze dne 7. září 2005, sp. zn. 30 Cdo 2042/2005, ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, č. seš. 7, pod č. 85, ze dne 16. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1411/2015, či ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 3429/2016), pro nějž nelze než řízení zastavit.
Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud řízení o jemu předloženém odvolání žalobkyně směřujícím vůči rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího pro neodstranitelný nedostatek procesních podmínek zastavil (§243b, §104 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 1. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu