ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.488.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 488/2019-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Kortestona plus s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Za Zámečkem č. 744/9, identifikační číslo osoby 28982622, zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května č. 7134, proti povinné L. J. , narozené dne XY, bytem XY, pro 110 008,13 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 04870/18, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2018, sp. zn. 15 Co 156/2018, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Plzni potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 28. března 2018, č. j. 203 Ex 04870/18-7, kterým byl zamítnut exekuční návrh oprávněné vedený soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou pod sp. zn. 203 Ex 40899/18. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil (obdobně jako předtím i soudní exekutor na základě pokynu exekučního soudu) tím, že smlouva o úvěru i dohoda o uznání dluhu, s níž byla uzavřena rozhodčí smlouva, jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy, a proto rozhodce neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu, jenž je exekučním titulem v této věci.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že podle jejího názoru napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Konkrétně dovolatelka zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001, z něhož vyplývá, že jestliže uznání dluhu založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že závazek v době uznání trval, pak v řízení, v němž se věřitel (žalobce) domáhá splnění tohoto závazku, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na dlužníku (žalovaném). Podle názoru dovolatelky odvolací soud ani soud prvního stupně (resp. soudní exekutor) neměly v nyní řešeném případě posuzovat, zda závazek žalovaného (patrně myšleno povinné) je či není v rozporu s dobrými mravy, neboť povinná dluh uznala, a tedy důkazní břemeno leží pouze na ni. Není proto na místě, aby soud vyvracel právní domněnku existence dluhu. Činí-li tak, jde podle názoru dovolatelky o porušení práva na spravedlivý proces a dalších garantovaných práv žalobce (patrně myšleno oprávněné). Jinými slovy dovolatelka staví své dovolání na tom, že podle jejího názoru se neměl soud v situaci, kdy povinná dluh uznala, z úřední povinnosti zabývat neplatností závazku pro rozpor s dobrými mravy, ale neplatnost by měla tvrdit a prokazovat pouze sama povinná.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241a odst. 3 se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Shora uvedená dovolací námitka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť jde o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení přihlížet (§241a odst. 6 o. s. ř.). Dovolatelka proto výše uvedenému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu nedostála a Nejvyšší soud dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2018, sp. zn. 15 Co 156/2018, podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), odmítl.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu