ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.495.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 495/2019-412
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné AGROPLAST a.s. , se sídlem v Liberci, Kunratická č. 1100, identifikační číslo osoby 00525961, zastoupené JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Jánská č. 864/4, proti povinnému K. H. , narozenému dne XY, bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, pro 1 450 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 13 Nc 3689/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2018, č. j. 17 Co 108/2018-364, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 1. března 2018, č. j. 13 Nc 3689/2007-337, zamítl návrh povinného na úplné zastavení exekuce (výrok I.) a rozhodl, že se exekuce co do částky 1 450 000 Kč s úrokem z prodlení částečně zastavuje (výrok II.). Po skutkové stránce uzavřel, že exekučním titulem v dané věci je exekutorský zápis ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. EZ 101/2006, sepsaný soudní exekutorkou JUDr. Soňou Karasovou. Jako právní důvod závazku byla exekučním titulem uvedena dohoda o úplatném převodu práva těžby ze dne 22. 5. 2006, jíž oprávněná toto právo převedla (aniž by bylo uvedeno jakým způsobem a kdy) na společnost KOKAM H+H s. r. o. za cenu 1 500 000 Kč. Podle článku I bodu 7 povinný uznal závazky vůči oprávněné z dohody o úplatném převodu práva těžby ze dne 22. 5. 2006 a z blíže nespecifikované dohody o přistoupení k závazku. Soud I. stupně uzavřel, že oprávněná nemá na vymáhané plnění dle hmotného práva nárok, když právní zástupkyně oprávněné při jednání u soudu dne 1. 3. 2018 k dotazu sama uvedla, že žádná smlouva o převodu práva těžby mezi oprávněnou jako předávající a společností KOKAM H+H s.r.o. jako přebírajícím ve skutečnosti uzavřena nebyla. S ohledem na dosud nezaplacené náklady této exekuce pak soud zamítl návrh povinného na úplné zastavení exekuce.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. září 2018, č. j. 17 Co 108/2018-364, usnesení okresního soudu ve výroku II. potvrdil (výrok I.) a ve výroku I. usnesení okresního soudu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). K námitce oprávněné o nedostatku aktivní legitimace povinného k prokázání neexistence pohledávky či neplatnosti dohody odvolací soud uvedl, že v daném případě povinný přistoupil k závazku společnosti KOKAM H+H s.r.o. ve smyslu ustanovení §533 obč. zák. a z tohoto právního úkonu mu plyne povinnost splnit za dlužníka jeho peněžitý závazek, a to společně a nerozdílně s původním dlužníkem. Na základě této skutečnosti je tak dána aktivní legitimace povinného dovolávat se neplatnosti exekučního titulu. V daném případě byla právním důvodem závazku povinného dohoda o úplatném převodu práva těžby ze dne 22. 5. 2006, kterou však oprávněná na výzvu soudu prvního stupně nedoložila. V řízení bylo jednoznačně zjištěno, že ke dni vyhotovení předmětného exekučního zápisu oprávněná právo těžby na nevýhradním ložisku pískovce neměla a tím pádem taktéž nemohl vzniknout oprávněné nárok na zaplacení částky 1 500 000 Kč ze strany povinného (a společnosti KOKAM H+H s.r.o.). Povinný tedy nemohl přistoupit k závazku, který v rozhodné době neexistoval.
Proti výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, neboť právní hodnocení odvolacího soudu je nesprávné a zcela opačné než vyplývá z obvyklé praxe dovolacího a Ústavního soudu. Namítá, že povinný není oprávněn ke vznesení námitky neexistence pohledávky oprávněné vůči třetí osobě (zde společnosti KOKAM H+H s. r. o.), na kterou odkazuje notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, v němž povinný přistoupil k tomuto údajně neplatnému závazku. Neplatnosti takové dohody se totiž může domáhat jen účastník dohody (zde oprávněná a nyní již zaniklá společnost KOKAM H+H s. r. o.), a to v nalézacím řízení o určení neplatnosti dohody. Dle dovolatelky z provedeného dokazování vyplynulo, že závazek, k němuž povinný v předmětném notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti přistoupil (dohoda ze dne 22. 5. 2006, podle níž se společnost KOKAM H+H s. r. o. zavazuje zaplatit oprávněné částku 1 500 000,- Kč za právo těžby v konkrétní lokalitě), skutečně existuje.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvod, aby odpovídající právní otázky byly posouzeny jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Odvolacímu soudu je třeba dát za pravdu, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, na jehož základě je vytvořen tzv. smluvní exekuční titul. Dohoda oprávněné a povinné osoby, že závazek popsaný v notářském zápisu může být vykonán, proto nemá hmotněprávní povahu a nemá tedy sama o sobě za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků právního vztahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3836/13). Jestliže tedy odvolací soud zkoumal, zda existuje závazek mezi oprávněnou jako věřitelkou a třetí osobou jako dlužníkem (společností KOKAM H+H s. r. o.), k němuž měl povinný na straně dlužníka podle notářského zápisu přistoupit, a dospěl k závěru o jeho neexistenci a na tomto podkladu exekuci zastavil podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jednal nikoliv v rozporu, ale v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4188/2014, ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016, či ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4664/2017).
Poukazuje-li dovolatelka na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž má vyplynout opak (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1292/2003, ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2953/2007, a rozsudek ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 546/2005), přehlíží, že uvedená judikatura se týkala nikoliv řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce, ale řešila existenci naléhavého právního zájmu na podání žaloby na určení neplatnosti právního jednání v rámci nalézacího řízení (§80 o. s. ř.). Její odkaz na předmětnou judikaturu je tedy nepřípadný.
Odvolací soud dále dospěl k závěru, že oprávněná ke dni vyhotovení předmětného exekutorského zápisu právo těžby pískovce neměla a tím pádem nemohl oprávněné vzniknout nárok na zaplacení částky 1 500 000 Kč ani ze strany společnosti KOKAM H+H s. r. o., takže k tomuto neexistujícímu závazku nemohl povinný přistoupit. Toto skutkové zjištění přitom odvolací soud dostatečným a logickým způsobem odůvodnil (str. 4 dovoláním napadeného rozhodnutí), a to i odkazem na rozbor tohoto skutkového závěru ze strany soudu prvního stupně (str. 2 – 5 usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 1. 3. 2018, č. j. 13 Nc 3689/2007-337). Za právě popsaných okolností polemika dovolatelky se skutkovým zjištěním odvolacího soudu nemůže založit způsobilý dovolací důvod [§241a odst. 1, 3 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, či ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4596/2018)].
S ohledem na shora uvedené není dovolání oprávněné přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 6. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu