ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.602.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 602/2019-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v exekuční věci oprávněné Klepierre CZ s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 233/8, identifikační číslo osoby 27407136, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, proti povinné AD Property CZ, s. r. o., se sídlem v Mníšku pod Brdy, Skalecká č. 852, identifikační číslo osoby 27103625, zastoupené JUDr. Marcelem Vasilišinem, advokátem se sídlem v Praze, Janáčkovo nábřeží č. 479/37, pro 2 236 390 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 206 EXE 5269/2014, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2014, č. j. 26 Co 300/2014-39, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2014, č. j. 26 Co 300/2014-39, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 10. dubna 2014, č. j. 206 EXE 5269/2014-19, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce, podle ustanovení §243c odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost, neboť právní názor odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. §237 o. s. ř.).
Povinná ve svém dovolání namítá, že exekuční titul (na jehož základě je exekuce vedena) je zjevně arbitrárním rozhodnutím, vydaným bez dostatečného odůvodnění. Dovolací soud však již mnohokrát ve své ustálené rozhodovací praxi uvedl, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod č. 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod č. 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Dovolací soud neshledal důvod, aby daná právní otázka byla posouzena jinak.
Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zde nebyl dán. Nejvyšší soud proto dovolání povinné odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu