ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.801.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 801/2018-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E. D. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jiřinou Jandovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Thámova 181/20, proti povinnému J. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, 17. listopadu 623, pro dlužné a běžné výživné srážkami ze mzdy povinného, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 13 E 1874/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. září 2017, č. j. 23 Co 218/2017-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 775,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Jiřiny Jandové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinného ze dne 29. 11. 2017 proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále „odvolací soud“) ze dne 26. 9. 2017, č. j. 23 Co 218/2017-199, jenž potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) ze dne 27. 3. 2017, č. j. 13 EXE 1847/98-121, ve výrocích o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce pro dlužné výživné za dobu od 31. 7. 1998 do 29. 7. 2016 a o náhradě nákladů řízení, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (viz výše dlužného výživného 42 435 Kč zjištěná nerozporovaně soudem prvního stupně k datu 29. 9. 2016, dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Přípustnost dovolání nezaloží ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu