ECLI:CZ:NS:2019:20.ND.433.2019.1
sp. zn. 20 Nd 433/2019-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci žalobce J. H. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Neratovice , se sídlem v Neratovicích, Na Výsluní 1314, identifikační číslo osoby 00036048, zastoupenému JUDr. Jiřím Beránkem, advokátem se sídlem v Mělníku, Havlíčkova 304/5, o splnění informační povinnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 376/2015, o návrhu žalobce na vyloučení soudce Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. František Švantner není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Cmo 311/2018.
Odůvodnění:
V řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 376/2015 vznesl žalobce námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Švantnera, který má jako předseda senátu Vrchního soudu v Praze rozhodovat ve věci sp. zn. 6 Cmo 311/2018 o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2018, č. j. 59 Cm 376/2015-88. Žalobce uvedl, že JUDr. Švantner rozhodoval jako člen senátu ve věci 7 Cmo 424/2016 a potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze, „aniž byl uveden zákonný důvod“, „zneužil pravomoci, nejednal a nerozhodoval v zájmu státu, ale v zájmu mafie vykrádat Stavební bytové družstvo Neratovice a poškodit členy družstva jak finančně, tak zdravotně“, jednal „ve shodě“ se soudkyní Krajského soudu v Praze Mgr. Pavlou Peltrámovou jako „organizovaná skupina – mafie“. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že JUDr. Švantner „nebude jednat a rozhodovat jinak, než jednal a rozhodoval senát, jehož byl členem“. Dále uvedl, že JUDr. Švantner „je součástí v podané žalobě č. j. 15 C 158/2019 vedené Obvodním soudem pro Prahu 2“.
K námitce podjatosti se vyjádřil soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. František Švantner tak, že nemá žádný vztah k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a nejsou mu známy žádné skutečnosti, pro něž by měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí v dané věci. Ohledně řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 nebyl účasten žádného jednání. Uvedl, že nevylučuje, že se může jednat o případ, kdy nespokojený účastník žaluje členy senátu Vrchního soudu v Praze pro náhradu škody, která mu měla vzniknout rozhodnutím, jež účastníku nevyhovuje. Dodal, že k takovým žalobcům necítí žádné negativní či pozitivní emoce a nemá vůči nim žádný vztah.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). Podle §16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012 (uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)] soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Žádnou z uvedených skutečností však žalobce netvrdí a rovněž z vyjádření soudce JUDr. Švantnera vyplývá, že k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah. Výtky žalobce směřují pouze vůči samotnému způsobu a výsledku rozhodování soudce v předcházejícím odvolacím řízení. Žalobce vyjadřuje nespokojenost s tím, že Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě, jehož členem byl i JUDr. Švantner, tak, že zčásti potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým soudkyně Mgr. Peltrámová zamítla žalobu žalobce (jedná se o rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017, č. j. 7 Cmo 424/2016-57, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2016, č. j. 59 Cm 376/2015-37). Žalobce dále odkazuje na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 158/2019, v němž žaluje Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti a domáhá se mj. zrušení citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze s poukazem na to, členové senátu „nejednali a nerozhodli v zájmu ČR jako právního státu“.
Důvodem pro vyloučení soudce z projednávání věci však není skutečnost, že rozhodne v rozporu s představou účastníka o správnosti rozhodnutí, neboť přímo ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v postupu v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96).
Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Švantnera, Nejvyšší soud rozhodl tak, že jmenovaný soudce není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Cmo 311/2018.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 11. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu