ECLI:CZ:NS:2019:20.ND.461.2018.1
sp. zn. 20 Nd 461/2018-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně Ž. T. , narozené XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, proti žalovanému P. B. , narozenému XY, bytem XY, o zajištění výživy a úhrady nákladů neprovdané matky, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 191/2018, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 191/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (dále rovněž „příslušný soud“) předložil návrh žalobkyně ze dne 15. 11. 2018 na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži z důvodu vhodnosti, neboť žalobkyně nemá dostatek finančních prostředků na cestu do Opavy. Od 13. 7. 2018 využívá se svými dvěma nezletilými dětmi sociální službu Azylového domu pro ženy a matky s dětmi v Kroměříži. Žalobkyně dále uvádí, že soud v Kroměříži aktuálně řeší úpravu výchovy a výživy k nezletilému synovi.
Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obecně platí, že takové situace, kdy některý účastník nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíže běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Okolnosti, kterými žalobkyně odůvodňuje návrh na přikázání věci, nejsou natolik významné, aby v nich bylo možno spatřovat důvod k takovému výjimečnému postupu, neboť vzdálenost bydliště žalobkyně k příslušnému soudu a projednávání věci úpravy výchovy a výživy k nezletilému synovi u soudu v Kroměříži, nemohou být bez dalšího důvodem k přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, obzvlášť je-li k dispozici například institut dožádání (§39 o. s. ř.) a možnost ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.). Ze skutečnosti, že se žalovaný k návrhu žalobkyně na delegaci věci nevyjádřil, nelze dovozovat, že by žalovaný s tímto návrhem souhlasil.
Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži nevyhověl a věc tomuto soudu z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu