ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1811.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1811/2019-404
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce R. C. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem v Rumburku, Matušova č. 982/9, proti žalované MEGA TRUCKING BOHEMIA spol. s r. o. se sídlem v České Lípě, Děčínská č. 1762/32, IČO 62245813, zastoupené JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova č. 614/11, o 88 579 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 C 107/2012, 19 C 28/2012 a 22 C 63/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. října 2018 č. j. 14 Co 223/2018-360, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 673 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Štětiny, advokáta se sídlem v České Lípě, Jiráskova č. 614/11.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2018 č. j. 14 Co 223/2018-360 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce zastavení řízení přerušeného podle §110 o. s. ř. za situace, kdy návrh na pokračování v řízení není podán do 1 roku od přerušení řízení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. 33 Cdo 1804/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. 25 Cdo 3839/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4013/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2012 sp. zn. 29 Cdo 4304/2010, a z nich vyplývající závěr, že není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení tohoto řízení, soud řízení zastaví (§111 odst. 4 o. s. ř.), jinak řečeno marné uplynutí této roční lhůty (aniž je některým účastníkem podán návrh na pokračování řízení) je spojeno se zánikem práva účastníka na pokračování v řízení, neboť ustanovení §111 odst. 4 o. s. ř. nedává soudu jinou možnost než v takovém případě řízení zastavit] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Postup soudu podle §111 odst. 4 o. s. ř. hodnotil z hlediska ústavního práva i Ústavní soud, který v této souvislosti konstatoval, že jestliže se oba účastníci podíleli na přerušení řízení a jestliže žádný z nich ve lhůtě jednoho roku nepodal v rozporu se zásadou „každý nechť střeží svá práva“ včasný návrh na pokračování v řízení, které bylo z tohoto důvodu zastaveno, je tento výsledek (v dané věci pro dovolatele nepříznivý) důsledkem nevhodně zvoleného postupu v řízení, nikoli protiústavním zásahem obecného soudu do základních práv účastníka (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. II. ÚS 3253/09, ze dne 24. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1452/10 nebo ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 3189/17).
Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu