ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1886.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1886/2019-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce V. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Stanislavem Strakošem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje č. 741 proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem v Karviné, Stonavská č. 2179, IČO 05979277, zastoupeného JUDr. Renátou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hradišťská č. 119, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 19/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. prosince 2018, č. j. 16 Co 132/2018-188, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.275,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Renáty Kadlubcové, advokátky se sídlem v Českém Těšíně, Hradišťská č. 119.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2018, č. j. 16 Co 132/2018-188, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak.
Žalobce, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.
Problematika toho, jaká skutková situace zakládá nezbytnost zadání revizního znaleckého posudku, byla řešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu opakovaně; k situaci, kdy odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti závěrů již vypracovaného znaleckého posudku, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011. Stejně tak byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu opakovaně řešena problematika hodnocení znaleckého posudku a závěrů z něj vyplývajících (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010); od výše uvedených rozhodnutí se řešení přijaté odvolacím soudem neodchýlilo (srov. bod 14. a 15. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Námitka, že znalec neprovedl vyšetření žalobce (ač mu to bylo uloženo), směřuje do hodnocení odborného postupu znalce MUDr. Michala Valíka; znalec vysvětlil, z jakého důvodu toto vyšetření neprovedl a z jakého důvodu ho ani nebylo třeba (srov. část „Nález IV. – odpovědi na otázky soudu“ znaleckého posudku), stejně tak námitka, že „znalec vycházel pouze z lékařských zpráv z roku 2002“, je stejně jako předešlá námitkou proti odbornému závěru znalce; znalec ostatně opětovně vysvětlil, z jakého důvodu je použitá dokumentace zcela postačující („…změny na mozku u žalobce jsou trvalého rázu a takové, že léčba na toto v podstatě není…“ - srov. výpověď znalce u jednání soudu prvního stupně dne 19. 4. 2018); hodnotit tyto odborné závěry ani soudu ani účastníku nepřísluší (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1182/2016).
Ostatní námitky jsou pouze opětovně kritikou odborných závěrů znalce MUDr. Michala Valíka, resp. znalkyně MUDr. Marty Kotasové, a jako takové jde o námitky zjevně přípustnost dovolání nezakládající, jde o námitky, v nichž žalobce uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Žádná z uvedených námitek tak přípustnost dovolání založit nemůže.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu