ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2241.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 2241/2019-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněných 1) J. P. , narozeného XY, bytem XY a 2) P. P. , narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Wilsonova č. 368, proti povinnému K&HAJ s. r. o. se sídlem v Brně – Veveří, Jaselská č. 206/27, IČO 26307103, zastoupenému JUDr. Romanem Heydukem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská č. 206/27, za účasti vydražitelů M. Š. , narozeného XY, bytem XY a R. Š. , narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Ivou Petrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Skopalíkova č. 1144/11, pro 1 200 000 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše se sídlem exekutorského úřadu v Chrudimi, Škroupova č. 150, pod sp. zn. 129 EX 2518/16, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2019 č. j. 20 Co 99/2018-63, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit vydražitelům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 925 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivy Petrové, advokátky se sídlem v Brně, Skopalíkova č. 1144/11.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2019 č. j. 20 Co 99/2018-63 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že „účinky rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu nastaly okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku“ a podání odvolání navrhovatelem proti tomuto rozhodnutí „již nemůže bránit samotnému provedení exekuce“, jakož i jeho závěr, že „exekuční soud zásadně není oprávněn v tomto řízení přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu“) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K otázce účinnosti rozhodnutí insolvenčního soudu vydaných v insolvenčním řízení (tedy i rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu) srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2515/2014. V tomto rozhodnutí dovolací soud vyjádřil právní názor, podle kterého jsou rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení v zásadě účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (srov. §89 odst. 1 insolvenčního zákona). Zároveň ale platí, že nelze trvat na účincích spojených se zahájením insolvenčního řízení, ukáže-li se, že pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost musel být insolvenční návrh odmítnut, že pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu muselo být řízení zastaveno, nebo že insolvenční návrh byl zamítnut, případně byl zamítnut pro nedostatek majetku dlužníka (srov. §142 insolvenčního zákona). V takovém případě účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikají a zanikají i dosud vydaná předběžná opatření. Jedině, odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.
K otázce přípustnosti přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002 sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008 sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. 20 Cdo 742/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1274/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. 26 Cdo 3570/2014 a v nich vyjádřený závěr, že v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí. V rozporu s uvedenými rozhodnutími není usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 3161/2006 (uveřejněné pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008), na které odkazuje dovolatel a podle jehož závěrů je možné ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy
(bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), uplatňovat jiné (další) skutečnosti, jimiž by bylo zpochybněno osvědčení skutečností rozhodných pro nařízení soudního prodeje zástavy, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například §268 odst. 3 o. s. ř.); ani uvedené rozhodnutí tedy přezkoumání věcné správnosti usnesení o nařízení prodeje zástavy (exekučního titulu) neumožňuje.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemohou založit podle dovolatele v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené právní otázky, zda může soudní exekutor v případě provádění elektronické dražby prostřednictvím internetu stanovit v dražební vyhlášce lhůtu pro podání přihlášek pohledávek jinak, než je uvedeno v ustanovení §336f odst. 1 o. s. ř., když ustanovení §336o odst. 4 o. s. ř. výslovně stanoví, že pro dražbu prováděnou elektronicky platí obdobně ustanovení §336b až 336n o. s. ř., a zda může soudní exekutor v dražební vyhlášce uvést, že nepřipouští doplacení nejvyššího podání úvěrem se zřízením zástavního práva na vydražené věci, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na jejich vyřešení nezávisí.
Usnesení o příklepu může být změněno tak, že se příklep neuděluje, pouze z důvodů uvedených v ustanovení §336k odst. 4 věta první o. s. ř., tedy jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2006 sp. zn. 20 Cdo 2345/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 20 Cdo 4790/2007) je nemožnost zúčastnit se dražby důvodem ke změně usnesení soudu prvního stupně o příklepu zejména tehdy, jestliže v důsledku nezákonného postupu soudu byl vyloučen z účasti na dražbě dražitel (nikoliv povinný, který dražitelem být nemůže). Za porušení zákona při nařízení dražebního jednání se považují (mimo jiné) vydání dražební vyhlášky před právní mocí usnesení o výsledné ceně, nedodržení třicetidenní lhůty k nařízení dražebního jednání (§336d odst. 2 o. s. ř.), nevyvěšení dražební vyhlášky na úřední desce, případně to, že dražební vyhláška neobsahovala všechny výroky předepsané zákonem, nebo obsahovala výroky, které byly v rozporu se zákonem nebo faktickým stavem, avšak jen tehdy, když nepříznivé důsledky „výroků v rozporu se zákonem“ nebylo možno odstranit jinak, tedy jestliže takový výrok v rozporu se zákonem vedl či mohl vést k tomu, že odvolatel neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007 sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2006 sp. zn. 20 Cdo 668/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 20 Cdo 4883/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2006 sp. zn. 20 Cdo 2345/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2010 sp. zn. 20 Cdo 5060/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1465/2014, uveřejněné pod č. 111 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014). K porušení zákona při provedení dražby pak dochází například tím, že soud neumožní dražit všem oprávněným dražitelům, jestliže neudělí příklep dražiteli, jehož předkupní právo bylo prokázáno a který učinil stejné nejvyšší podání jako vydražitel, jestliže soud neumožní přítomným při dražbě podat námitky proti příklepu, jestliže soud neodročí jednání, ačkoliv tak učinit měl, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby atd. (srov. například usnesení ze dne 25. 4. 2006 sp. zn. 20 Cdo 2345/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 855/2014). Konkrétní porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby musí být v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli, tedy k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takových porušení v dané věci vyvaroval ( srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. 26 Cdo 587/2015).
Námitky (pokud by byly důvodné), že soudní exekutor v dražební vyhlášce nesprávně stanovil lhůtu pro podání přihlášek pohledávek a nesprávně nepřipustil doplacení nejvyššího podání úvěrem se zřízením zástavního práva na vydražené věci, vztahující se k nařízení dražebního jednání, vzhledem ke své povaze nepředstavují porušení zákona, které vedlo (mohlo vést) k tomu, že odvolatel (povinný) neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva, a bylo tak důvodem ke změně usnesení o příklepu podle ustanovení §336k odst. 4 věty první o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi povinným a vydražiteli se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnými a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu