ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2459.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 2459/2018-537
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně R. F. , narozené dne XY, bytem v XY, proti žalovanému T. F. , narozenému dne XY , bytem v XY, o výživné manželky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 1/2015, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2018 č. j. 54 Co 294/2017–522, takto:
Řízení o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2018 č. j. 54 Co 294/2017–522 se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 5. 2018 č. j. 54 Co 294/2017–522 zprostil funkce zástupce žalobkyně pro řízení Mgr. Lindu Henzélyovou, advokátku se sídlem v Kroměříži, Kollárova č. 647/15, a ustanovil zástupcem žalobkyně pro řízení Mgr. Ivanu Mikulicovou, advokátku se sídlem v Kroměříži, Moravcova č. 259/9. Dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky stanovené článkem 8 odst. 4 etického kodexu (pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů České republiky, stavovského předpisu přijatého usnesením představenstva České advokátní komory dne 31. 10. 1996 podle ustanovení §17 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii), aby byla Mgr. Linda Henzélyová zproštěna funkce zástupce pro řízení.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, v němž nejprve dovozuje přípustnost odvolání, neboť Městský soud v Praze rozhodoval o „odvolání advokátky a ustanovení advokáta“ jako soud prvního stupně, a dále pak namítá, že ustanovená zástupkyně Mgr. Ivana Mikulcová nemůže „kvalitně a důsledně“ zpracovat doplnění odvolání bez patřičného nastudování spisové dokumentace, ke které je nezbytná návštěva XY, kterou však ustanovená zástupkyně odmítla. Ustanovená zástupkyně Mgr. Ivana Mikulcová „nemá zájem provést nezbytné kroky k hájení zájmů žalobkyně, jediným cílem ustanovené zástupkyně je jak nejrychleji ukončit odvolací řízení.“ Žalobkyně požaduje k ochraně jejích zájmů advokáta, který bude aktivně hájit její zájmy, a který se specializuje na rodinné právo, výživné a má zkušenosti a úspěchy ve věci vylučování soudců z důvodu nepřípustného „klientelismu“. Z uvedených důvodů navrhuje, aby byla zástupcem ustanovena JUDr. PhDr. Karolína Spozdilová, případně JUDr. Milana Hrušáková.
Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o „odvolání“ žalobkyně musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Podle ustanovení §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů; o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (§10 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §10a, §236 odst. 1 o. s. ř.).
Usnesení Městského soudu v Praze o zproštění funkce zástupce žalobkyně a ustanovení nového zástupce žalobkyně pro řízení není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu ustanovení §201 o. s. ř., nýbrž je akcesorickým rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího vydaným v rámci odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1037/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura roč. 1998 pod číslem 102). Proti rozhodnutí krajského soudu, který je soudem odvolacím, však již není odvolání opravným prostředkem, jejž by bylo možno podat jak proti rozhodnutí o vlastním předmětu odvolacího řízení, tak proti akcesorickým rozhodnutím vydaným v rámci odvolacího řízení (srov. §201 a §10 odst. 2 o. s. ř.). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud - ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (srov. článek 91) - může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 3 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura roč. 2001 pod číslem 85).
Protože zde tedy není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2018 č. j. 54 Co 294/2017–522, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání žalobkyně zastavil (§243c, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Jen pro úplnost dovolací soud uvádí, že i kdyby žalobkyně zamýšlela napadnout usnesení městského soudu dovoláním, nemohla by ani tak být v řízení úspěšná, neboť dovolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce není přípustné ( §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto řízení o „odvolání“ žalobkyně v konečném rozhodnutí o věci (srov. §243c, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu