ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2996.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2996/2017-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce K. F., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrou Žákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 43/39, proti žalovaným 1) J. R. , narozené XY , bytem XY, , a 2) K. R. , narozenému XY, bytem XY, o povinnosti zdržet se podněcování syna a vnuků žalobce k nenávisti, o povinnosti umožnit žalobci styk s vnuky a o povinnosti druhého žalovaného poskytovat žalobci pomoc ve stáří, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 18 Nc 1545/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2017 č. j. 18 Co 103/2017 - 38, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 10. ledna 2017 č.j.18 Nc 1545/2016 – 30 ve znění opravného usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 31. ledna 2017 č.j. 18 Nc 1545/2016-33, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se podáním k Okresnímu soudu Plzeň – město ze dne 7. 7. 2016 domáhal, aby soud prvního stupně svým rozhodnutím přikázal žalované J. R., matce žalovaného K. R., zdržet se podněcování syna a vnuků žalobce k nenávisti vůči jeho osobě, a dále aby soud stanovil žalovanému K. R. povinnost, umožnit žalobci styk s vnoučaty a poskytnout žalobci pomoc ve stáří. Okresní soud Plzeň-město vyzval přípisem ze dne 18. 7. 2016 žalobce k doplnění osobních údajů žalovaných, konkrétně o doplnění dat narození a bydliště. Současně soud prvního stupně požadoval předložení rozsudku o rozvodu manželství s žalovanou a rozsudek o úpravě výživy a výchovy vůči synovi. Dále byl žalobce vyzván k uvedení skutečnosti, zda žádá o úpravu styku s vnuky. Na výzvu soudu doplnil žalobce osobní údaje žalovaných, požadované listiny soudu nepředložil. V doplnění podání dále žádal soud o sdělení, zda bude coby starobní důchodce osvobozen od povinnosti hradit soudní poplatky a uvedl, že nemá peníze na advokáta. Soud prvního stupně zaslal žalobci přípis, že vzhledem ke zletilosti jeho syna není možné upravit styk s ním a jestliže žalobce žádá úpravu styku s vnoučaty, je nutné podat příslušný návrh k soudu. Žalobce na výzvu soudu již své podání nedoplnil a nedošlo tedy k rozšíření žalobcova podání o návrh na úpravu styku s vnuky. Okresní soud Plzeň – město vyzval usnesením ze dne 13. 12. 2016 č. j. 18 Nc 1545/2016-27 žalobce k doplnění podání o řádné označení žalovaného, řádné označení osob se kterými chce umožnit styk, vylíčení rozhodných skutečností, označení důkazů a „úplný, určitý a srozumitelný petit, tak aby bylo zřejmé, čeho se konkrétně žalobou domáhá, tj. jak má soud dle mínění žalobce ve věci rozhodnout a jak přesně má znít výrok rozhodnutí soudu“. Na tuto výzvu žalobce již ve stanovené lhůtě nereagoval.
Okresní soud Plzeň – město usnesením ze dne 10. 1. 2017 č. j. 18 Nc 1545/2016-30 (ve znění opravného usnesení č. j. 18 Nc 1545/2016-33) odmítl podání žalobce ze dne 7. 7. 2016 s odůvodněním, že žalobce ve stanovené lhůtě nedoplnil podání a vzhledem k neodstraněným vadám podání není možné v řízení pokračovat podle ustanovení §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 6. 3. 2017 č. j. 18 Co 130/2017-38 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že podání žalobce a jeho následující doplnění nečinila podání žalobce projednatelným pro jeho neurčitost, jelikož z podání nevyplývalo, jakým způsobem podněcuje žalovaná J. R. žalovaného a jeho děti k nenávisti vůči žalobci, dále nebylo dovoditelné, jakým způsobem má žalovaný poskytovat žalobci pomoc ve stáří a nedošlo k označení vnuků, se kterými žalobce žádal umožnit styk a současně návrh styku „1x za měsíc“ je dle rozhodnutí odvolacího soudu nedostatečný.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání a současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 18. 5. 2017 č. j. 18 Nc 1545/2016-76 žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků dle §30 odst. 1 o. s. ř. a ustanovil žalobci zástupcem pro dovolací řízení advokátku Mgr. Petru Žákovou.
Žalobce podal prostřednictvím soudem stanovené zástupkyně dne 23. 5. 2017 dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2017 č. j. 18 Co 130/2017-38, které napadá v celém rozsahu. Žalobce spatřuje důvodnost dovolání v nesprávném právním posouzení věci ze strany soudu prvního stupně a následně i soudu odvolacího, kdy soudy nesprávně posoudily podání žalobce jaké nesrozumitelné a tedy neprojednatelné a poukazuje na skutečnost, že odvolací soud i přes domnělou neurčitost podání žalobce zvládl vymezit jednotlivá řízení v záhlaví předmětného rozhodnutí. Současně žalobce spatřuje nesprávné právní posouzení věci v absenci poučení žalobce dle §30 o. s. ř., kdy dle žalobce (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 40/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3398/2011) je smyslem poučovací povinnosti soudů, aby účastníci řízení z důvodu neznalosti procesních předpisů neutrpěli v řízení na svých právech.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 14. 8. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to z důvodu, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva - výkladu a aplikace ustanovení §30 o. s. ř. (§138 o. s. ř.) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
Podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2 tohoto ustanovení).
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Dovolací soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že soud prvního stupně odpovídajícím způsobem nereagoval na situaci, kdy žalobce v doplnění svého podání ze dne 27. 7. 2016 žádal soud o informaci, zda bude „zbaven povinnosti platit výlohy z titulu, že se jedná v podstatě o věc opatrovnickou“, kdy je „ co vážně nemocný důchodce odkázaný na žebráckých 9.000 Kč důchodu“ a dále uvedl, že nemá peníze na poplatky, v uvedeném doplnění podání dále žalobce také uvedl, že nemá peníze na advokáta a není pro svůj věk nebo onemocnění schopen chápat, co po něm soud ve svých výzvách požaduje. I přes uvedená tvrzení žalobce soud prvního stupně neseznal žalobcovu situaci, jako situaci mající předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a nedošlo ze strany soudu prvního stupně k řádnému poučení žalobce o jeho možnosti požádat soud o ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů, jak předpokládá §30 odst. 1 o. s. ř., tak aby bylo ponecháno na zvážení žalobce, zda je schopen pokračovat v řízení sám, či by pro hájení jeho práv bylo vhodnější zvolit zastoupení advokátem. Uvedený deficit následně nezhojil ani odvolací soud.
Z judikatury dovolacího soudu přitom vyplývá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010), že dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že poměry žalobce odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků a že mu má být ustanoven zástupce z řad advokátů, neměl - při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů žalobce - k tomuto rozhodnutí přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení. Žalobce nemá právnické vzdělání, za řízení před soudy nebyl zastoupen, měl snahu - jak vyplývá z obsahu spisu - vyhovět výzvám soudu prvního stupně směřujícím k doplnění podání a k odstranění jeho vad a pro nedostatek potřebných znalostí nebyl schopen požadavkům soudu dostát. Za tohoto stavu věci měl soud prvního stupně - v zájmu ochrany práv žalobce (podle Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení) - žalobce bezodkladně poučit již v této fázi řízení o možnosti žádat o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.) a, kdyby o to žalobce požádal, bylo by namístě žalobci takového zástupce ustanovit již v řízení před soudem prvního stupně. Nelze totiž dost dobře akceptovat úvahu, že - při nezměněných poměrech účastníka - jeho poměry odůvodňují ustanovení mu zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, avšak neodůvodňovaly takový postup (nejméně ve smyslu poučení ze strany soudu o možnosti žádat takové ustanovení zástupce) pro řízení předcházející; hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení §30 o. s. ř. jsou zde totiž stále stejná (dále srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněné pod číslem 109/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010, ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněného pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 12. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, či ze dne 15. září 2015, sp. zn. 21 Cdo 2802/2015). Soud prvního stupně však uvedeným způsobem nepostupoval a odvolací soud pochybení soudu prvního stupně v tomto směru neodstranil.
Zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci (srov. Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení). Ochrana zájmů účastníka bude vyžadovat ustanovení zástupce z řad advokátů zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 o. s. ř.). Otázkou, kdy se jedná o bezúspěšné uplatňování práva, se Nejvyšší soud již zabýval např. v usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013.
Důvodný je i poukaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013 sp. zn. 22 Cdo 3398/2011 v němž Nejvyšší soud vyložil závěr, že občanský soudní řád sice nestanoví, že by poučení dané účastníku řízení mělo být provedeno formou usnesení (neboť poučení není ukládáním povinnosti účastníku, nýbrž je naopak realizací povinnosti soudu účastníka poučit), avšak z povahy věci je zřejmé, že soud takovou poučovací povinnost splní řádně jen tehdy, pokud obsah procesních práv účastníka, včetně způsobu jejich realizace, signalizuje účastníku pouze formou poučení ať již při jednání, soudním roku či písemným poučením, případně poučením v rámci vydaného usnesení. Ustanovení §5 a násl. o. s. ř. proto neodpovídá takový postup, pokud soud kupř. v rámci vydaného usnesení, jímž vyzývá účastníka k precizaci žaloby, účastníka řízení pouze „upozorní“ na možnost navrhnout přiznání osvobození od soudních poplatků a žádat o ustanovení zástupce, a to i z řad advokátů; tedy obsah jeho procesních práv včetně způsobu jejich realizace účastníku nezprostředkuje (explicitně) formou poučení.
Ostatně ani skutečnost, že podle dovolatele se jedná „v podstatě o věc opatrovnickou“ nezbavuje soud poučovací povinnosti podle ustanovení §30 o.s.ř. Zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přičemž okolnost, že řízení o zrušení vyživovací povinnosti je ovládáno zásadou vyšetřovací [spočívající v tom, že soud je z úřední povinnosti povinen zjišťovat veškeré skutečnosti důležité pro rozhodnutí, že přitom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci a že provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány (§20 odst. 1 a §21 z. ř. s.)], a že ve věci péče o nezletilého je soud vždy povinen přihlížet k zájmu nezletilého, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení). Ochrana zájmů účastníka - bez ohledu na to, zda jde o řízení sporné, nesporné, exekuční či jiné řízení upravené v zákoně o zvláštních řízeních soudních - bude vyžadovat ustanovení zástupce z řad advokátů zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 109, ročník 2016). Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, se Nejvyšší soud zabýval např. v již citovaném usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013.
Z výše uvedených důvodů vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu Plzeň - město) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný; o nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť v řízení se dále pokračuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu