Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.03.2019, sp. zn. 21 Cdo 4396/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4396.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4396.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 4396/2018-451 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně KAMENOLOMY ČR s. r. o. , se sídlem v Ostravě - Svinově, Polanecká č. 849, IČO 49452011, zastoupené Dr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 31/23, proti žalovaným 1) J. T. se sídlem v XY, jako správci konkurzní podstaty úpadce KAVAL spol. s r. o. "v likvidaci" se sídlem ve Valšově, IČO 47150246, 2) T. D. , se sídlem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze, Velehradská č. 88/1, a 3) PRAETOR FINANCE s. r. o. se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Hábova č. 2345/7, IČO 01450328, zastoupené Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze, Velehradská č. 88/1, o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Cm 20/2006, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. listopadu 2017, č. j. 6 Cmo 1/2017-422, takto: Dovolání žalovaných 2) a 3) se odmítá . Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalovaných 2) a 3) proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 2017, č. j. 6 Cmo 1/2017-422, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [a v něm učiněný závěr, že „spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění z neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci, povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané z neplatné smlouvy mají ti, kdo byli příjemci plnění z této smlouvy (tedy že povinnost vydat bezdůvodné obohacení se přimyká k subjektu, jemuž bylo plnění plátcem adresováno, a nikoli k osobě, na jejíž účet byly peněžní prostředky převedeny jako na platební místo)] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 679/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 1129/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 25/2015) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 2) a 3) podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí (dosud nebylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů), bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 3. 2019 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/28/2019
Spisová značka:21 Cdo 4396/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4396.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. III. ÚS 1718/19
Staženo pro jurilogie.cz:2019-06-21