ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.5476.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5476/2017-179
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce M. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zitou Krásnou, advokátkou se sídlem v Brně, Gorkého č. 61/11, proti žalovaným 1) nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY, bytem XY, zastoupené kolizním opatrovníkem, Městskou částí Praha 9, se sídlem Úřadu městské části Praha 9 v Praze, Sokolovská č. 14/324, a 2) A. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Jendrulkem, advokátem se sídlem v Praze, Politických vězňů č. 1272/21, o popření otcovství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 3718/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2016, č. j. 70 Co 339/2016-125, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 875,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Jendrulka, advokáta se sídlem v Praze, Politických vězňů č. 1272/21.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2016, č. j. 70 Co 339/2016-125, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Dovolání žalobce by z hlediska jeho přípustnosti podle ustanovení §237 o. s. ř. nemohlo obstát ani v případě naplnění podmínky řádného vymezení přípustnosti, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k nejlepšímu zájmu dítěte srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 298/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 677/2013, k otázce důvodných pochybností o otcovství srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1863/2014). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněného pod číslem 95/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství podle ustanovení §792 o. z. představuje výjimečný postup, kterým je zasahováno do stabilních poměrů dítěte, které jsou chráněny prekluzivní lhůtou k popření otcovství a jejichž ochrana je výrazem zákonodárcem provedeného vážení právně relevantních zájmů dítěte, právního otce a případně i biologického otce. Tento postup slouží výhradně k umožnění nápravy poměrů v případech, kdy stávající stav působí takové následky, které se příčí základním hodnotám společnosti do té míry, že jeho zachování je společensky zcela nepřijatelné, a které proto odůvodňují zásah do stabilních poměrů dítěte.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu