ECLI:CZ:NS:2019:21.CUL.2.2019.1
sp. zn. 21 Cul 2/2019-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka o návrhu žalované V. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené opatrovníkem J. H., bytem, zastoupené Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem se sídlem v Liberci, Vrchlického č. 802/46, podaném proti Vrchnímu soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 4 Co 155/2019, takto:
I. Návrh na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k „nařízení jednání o odvolání, či jiného vhodného procesního úkonu“ se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 4. 2019, č. j. 30 Co 68/2019-38, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost, podaná žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 11. 2000, č. j. 29 Co 541/2000-21, podala žalovaná odvolání. Věc byla soudem prvního stupně předložena Vrchnímu soudu v Praze dne 6. 5. 2019 a je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 4 Co 155/2019.
Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 30. 4. 2019, který byl Vrchnímu soudu v Praze doručen téhož dne, se žalovaná, zastoupena opatrovníkem, domáhá, aby odvolací soud „buď nařídil ve věci jednání, nebo učinil jiný vhodný úkon“. Návrh odůvodnila pouze dosavadní délkou řízení.
Předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Mědílek se k návrhu vyjádřil tak, že spis byl s odvoláním předložen 6. 5. 2019, a proto k průtahům dosud ani nemohlo dojít.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 20. 5. 2019, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
V usnesení ze dne 10. 9. 2012, sp. zn. 21 Cul 2/2012, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, pod poř. č. 2, Nejvyšší soud vyslovil názor, že návrhem podle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, se nelze domáhat určení lhůty k nařízení jednání, jestliže potřeba jeho provedení není s přihlédnutím k povaze věci nepochybná. Vzhledem k uvedenému je návrh na určení lhůty k „nařízení jednání“ zjevně nedůvodný; ve vztahu k dalšímu požadavku je nutno konstatovat, že v posuzovaném případě k průtahům v řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze nedochází, a ani dojít zatím nemohlo, neboť spis s odvoláním žalované byl odvolacímu soudu předložen soudem prvního stupně teprve dne 6. 5. 2019, ke dni podání návrhu (dne 30. 4. 2019) tak logicky k průtahům v odvolacím řízení dojít nemohlo a pouhá obava z „budoucích možných průtahů“ určení lhůty k provedení procesního úkonu neumožňuje.
Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 6. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu