ECLI:CZ:NS:2019:21.ND.365.2019.1
sp. zn. 21 Nd 365/2019-243
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce "HABEAS CORPUS", spolku se sídlem v Praze 9 – Černém Mostě, Ocelkova č. 643/20, IČO 70108102, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 525/15, IČO 00006947, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 50/2017 (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 63, 149/2019 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 59/2019), o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., a JUDr. Gabriela Barančíková nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 59/2019.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 27. 3. 2017 u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu [doplněnou na výzvu Obvodního soudu pro Prahu 1 (učiněnou usnesením ze dne 23. 5. 2018, č. j. 42 C 50/2017-92), podáním ze dne 6. 7. 2018 (doručeným tomuto soudu dne 11. 7. 2018)], kterou se domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí, a to „bytový dům č. p. XY a pozemek parc. číslo XY (zastavěná plocha a nádvoří o výměře 666 m2), vše zapsané na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, vedeno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, KP Praha; eventuálním petitem se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost „nabídnout žalobci k výběru a k převodu do vlastnictví žalobce ve lhůtě šesti měsíců ode dne právní moci rozsudku jako náhradu alespoň tři jiné nemovitosti (nemovité věci) či tři komplexy nemovitostí (nemovitých věcí), každá v hodnotě minimálně 10 milionů Kč dle znaleckého posudku znalce, kterého určí žalobce, přičemž žalovaná je povinna strpět činnost znalce potřebnou k vyhotovení znaleckého posudku a vyhotovení posudku na náklad žalované, přičemž jiné náklady vzniklé spojené s převodem nemovitostí do vlastnictví žalobce si nese ta ze stran, které tyto náklady vznikly“; druhým eventuálním petitem v pořadí se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 14.685.506,- Kč „jako náhrady za shora uvedené protiprávně zcizené nemovitosti“.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. 11. 2018, č. j. 42 C 50/2017-139, ve znění usnesení ze dne 5. 3. 2019, č. j. 42 C 50/2017-180, a usnesení ze dne 5. 3. 2019, č. j. 42 C 50/2017-181, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení 900,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení placených státem 14. 280,- Kč.
Žalobce v průběhu odvolacího řízení (po podání odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně) v podání ze dne 25. 5. 2019 vznesl námitku podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze a všech soudců Vrchního soudu v Praze, neboť tito soudci „nejsou způsobilí soudit předmětný případ“, a „tyto soudy nejsou ani nestranné, ani nezávislé“. Požaduje, aby o jeho odvolání rozhodovali „soudci, kteří nejsou „nikterak spjati či ovlivněni“ JUDr. Jaroslavem Burešem, JUDr. Miroslavem Bělinou a JUDr. Janem Sváčkem. Ve vztahu k soudcům Vrchního soudu v Praze vznáší výhrady zejména vůči JUDr. Jaroslavu Burešovi (předsedovi soudu) a JUDr. Janu Sváčkovi (místopředsedovi soudu).
Městský soud v Praze předložil věc, která napadla u tohoto soudu dne 7. 5. 2019 a je vedena pod sp. zn. 21 Co 63, 149/2019, Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve vztahu k soudcům Městského soudu v Praze.
Vrchní soud v Praze poté předložil věc, která napadla u tohoto soudu dne 4. 6. 2019 a je vedena pod sp. zn. Nco 59/2019, Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze, který má podle rozvrhu práce rozhodovat o vyloučení soudců ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 63, 149/2019, s tím, že zastupujícím senátem podle rozvrhu práce je senát 7 Cmo a senát 4 Cmo.
Nejvyšší soud České republiky jako nadřízený soud (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. §15a odst. 1 větu první o. s. ř., §14 odst. 1 a §14 odst. 4 o. s. ř.).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti soudcům dalším, soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005).
Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze pro rok 2019 (účinného ke dni 4. 6. 2019, kdy bylo zahájeno řízení u Vrchního soudu v Praze), má věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 59/2019 projednat a rozhodnout soudní oddělení (senát) 6 Cmo ve složení JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Gabriela Barančíková; zastupujícími senáty jsou senát 7 Cmo (ve složení JUDr. Josef Holejšovský, JUDr. Lenka Broučková, JUDr. Lenka Grollová a JUDr. Eva Svobodová) a senát 4 Cmo (ve složení JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivana Petrová, JUDr. Michal Krenk, Ph.D.).
Soudci senátu 6 Cmo JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., a JUDr. Gabriela Barančíková se shodně vyjádřili tak, že k věci ani k účastníkům a jejich zástupcům nemají žádný vztah a že jim není známa ani žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., JUDr. Gabriely Barančíkové (zařazených do senátu 6 Cmo). Uvedení soudci nemají k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce uvedených v jeho podání ze dne 25. 5. 2019, případně z listinných příloh obsažených ve spise, jichž se žalobce dovolává. Důvodem vyloučení soudce nemohou být ani případné úvahy o správnosti dosud vydaných rozhodnutí v jiných soudem projednávaných věcech, neboť ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v postupu v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod č. 33/2000 v časopise Soudní judikatura).
Ostatně ve vztahu k uvedeným soudcům žalobce ani žádné konkrétní okolnosti ohledně jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, pro něž by tu byl důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., neuvádí.
Z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významné okolnosti nelze v této věci - oproti názoru žalobce - dovodit ani z jeho námitek proti soudním funkcionářům Vrchního soudu v Praze (předsedy a místopředsedy), které žalobce popsal ve svém podání ze dne 25. 5. 2019.
Takovouto okolností nemůže být jen samotná skutečnost, že JUDr. Jaroslav Bureš je předsedou Vrchního soudu v Praze a JUDr. Jan Sváček jeho místopředsedou, natož pak ostatní (ničím nepodložená) tvrzení žalobce, jež se soudců uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí nijak netýkají.
Samotná skutečnost, že předseda Vrchního soudu v Praze a místopředseda Vrchního soudu v Praze jako orgány státní správy soudů (srov. §119 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) vytvářejí soudu podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlíží způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů soudům svěřených (srov. §118 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích), důvod k vyloučení ve výroku jmenovaných soudců z projednání a rozhodnutí věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. nezakládá. Výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti soudů (srov. §118 odst. 1 a 2 zákona o soudech a soudcích). Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy (srov. čl. 81 Ústavy), soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat (srov. čl. 82 odst. 1 Ústavy).
Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze uvedení ve výroku tohoto usnesení (zařazení do senátu 6 Cmo) nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 59/2019 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že v soudním oddělení 6 Cmo je podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze zařazeno celkem 5 soudců, Nejvyšší soud České republiky rozhodoval o námitce podjatosti jen ve vztahu k soudcům tohoto oddělení, kterému věc podle sdělení předkládajícího soudu náleží, a k námitkám podjatosti vzneseným žalobcem ve vztahu ke všem ostatním soudcům Vrchního soudu v Praze nepřihlížel.
Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o uplatněné námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu