ECLI:CZ:NS:2019:21.ND.439.2019.1
sp. zn. 21 Nd 438/2019
sp. zn. 21 Nd 439/2019-1716
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v konkurzní věci úpadce J. M. , narozeného XY, bytem XY, o zproštění funkce správce konkurzní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 K 87/2000 a Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 Ko 3/2019, o vyloučení soudců a o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel a JUDr. Ivana Wontrobová nejsou vyloučeni z projednávání o rozhodnutí ve věci Vrchního soudu v Olomouci, vedené pod sp. zn. 2 Ko 3/2019.
II. Věc, vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 Ko 3/2019, se nepřikazuje k projednání Vrchnímu soudu v Praze.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2019, č. j. 24 K 87/2000-1539, byl správce konkursní podstaty J. T. zproštěn funkce.
V odvolání proti tomuto usnesení vznesl úpadce námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěcha Brhela a JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Myškové, neboť „tito mají osobní zájem na výsledku nuceného vyrovnání, podíleli se na nezákonném rozhodování, mají z trestné činnosti správce konkursní podstaty osobní prospěch“. Zároveň v tomto podání navrhl „delegaci vhodnou k Vrchnímu soudu v Praze“.
Nejvyšší soud České republiky jako nadřízený soud (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům tu je důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. §15a odst. 1 větu první o. s. ř., §14 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti soudcům dalším soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005).
Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci má věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 2 Ko 3/2019 projednat a rozhodnout soudní oddělení (senát) 2 Ko ve složení JUDr. Vojtěch Brhel, JUDr. Ivana Wontrobová a Mgr. Martin Hejda. Proto Nejvyšší soud České republiky rozhodoval o námitce podjatosti vznesené úpadcem ve vztahu k jím označeným soudcům z tohoto senátu Vrchního soudu v Olomouci; k námitce podjatosti H. M. nebylo přihlíženo.
Soudci JUDr. Vojtěch Brhel a JUDr. Ivana Wontrobová se vyjádřili tak, že nemají k věci ani k účastníkům či jejich zástupcům žádný vztah a nejsou jim známy žádné skutečnosti, pro něž by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěcha Brhela a JUDr. Ivany Wontrobové. Uvedení soudci nemají k věci ani k účastníkům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný (z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.) významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů úpadce uvedených v odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2019, č. j. 24 K 87/2000-1539 a z obsahu spisu nevyplývají, zejména nelze vůbec z ničeho dovodit, že by uvedení soudci „měli osobní zájem na výsledku nuceného vyrovnání“ (není zřejmé, jaký „osobní zájem“ by to měl být), resp. „mají z trestné činnosti správce konkursní podstaty osobní prospěch“ (opětovně žádná „trestná činnost správce konkursní podstaty“ z obsahu spisu nevyplývá). Důvodem vyloučení soudce nemohou být úvahy o správnosti dosud vydaných rozhodnutí v jiných soudem projednávaných věcech, neboť ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v postupu v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel a JUDr. Ivana Wontrobová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 Ko 3/2019 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o uplatněné námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
K návrhu úpadce na přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu vhodnosti:
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, vztahující se na příslušnost soudu i na konkrétní osobu soudce, představuje neopomenutelnou podmínku řádného výkonu soudní moci. Nejenže upevňuje soudcovskou nezávislost, nýbrž současně chrání účastníky řízení před libovolným či účelovým obsazením soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98). Jedním z předpokladů naplnění tohoto práva je respektování zákonem stanovené věcné, funkční a místní příslušnosti soudu. Ustanovení §12 odst. 2 občanského soudního řádu představuje zákonnou výjimku z obecné místní příslušnosti soudu, neboť umožňuje, aby byla věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustáleného výkladu lze tento důvod spatřovat v okolnostech, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci.
O případ, odůvodňující přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, v posuzované věci tak nejde. Úpadce totiž žádné právně relevantní skutečnosti, které by odůvodnily změnu místní příslušnosti soudu, neuvádí a ani se z obsahu spisu nezjišťují.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu úpadce na přikázání věci jinému soudu nevyhověl (§12 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu