ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.3002.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 3002/2019-335
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce L. O. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Pacovským LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, proti žalované M. E. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrou Radzovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 124/2017, o odvolání znaleckého ústavu – Českého vysokého učení technického v Praze, Fakulty stavební , se sídlem v Praze 6, Thákurova 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2019, č. j. 69 Co 420/2018-287, takto:
Řízení o odvolání znaleckého ústavu – Českého vysokého učení technického v Praze, Fakulty stavební, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2019, č. j. 69 Co 420/2018-287, se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v rámci probíhajícího řízení o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 8. 2018, č. j. 27 C 124/2017-131, usnesením ze dne 18. 7. 2019, č. j. 69 Co 420/2018-287, rozhodl o přiznání znalečného znaleckému ústavu – Českému vysokému učení technickému v Praze, Fakultě stavební (dále jen „znalecký ústav“).
Usnesení Městského soudu v Praze napadl znalecký ústav podáním ze dne 5. 8. 2019, které označil jako odvolání a adresoval je Vrchnímu soudu v Praze.
Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena Městským soudem v Praze, dospěl k závěru, že v daném případě projednání a rozhodnutí o tomto opravném prostředku brání nedostatek funkční příslušnosti.
Odvolání je ve smyslu ustanovení §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje.
O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů pak rozhodují krajské soudy (§10 odst. 1 o. s. ř.) a o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy (§10 odst. 1 o. s. ř.).
Mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacích soudů, pokud to zákon připouští, je dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.).
O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje podle §10a o. s. ř. Nejvyšší soud.
Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není odvolání přípustné, přičemž není rozhodné, zda se jedná o rozhodnutí ve věci samé, anebo o rozhodnutí procesní povahy. Uvedené platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3295/2010 (dostupné na www.nsoud.cz )].
V posuzovaném případě Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl o přiznání znalečného, a to v průběhu odvolacího řízení o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 jakožto soudu prvního stupně. Usnesení Městského soudu v Praze vydané v rámci odvolacího řízení je tedy rozhodnutím odvolacího soudu.
S ohledem na to, že občanský soudní řád odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřipouští, neupravuje tudíž ani funkční příslušnost soudu k projednání takového odvolání. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srovnej §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Funkčně příslušným k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů je Nejvyšší soud, který je zároveň vrcholným článkem soustavy obecných soudů. Z těchto důvodů je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení v případě, kdy proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 85, ročník 2001).
Vzhledem k tomu, že nedostatek funkční příslušnosti k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je ve smyslu §104 odst. 1 věty první o. s. ř. neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o podaném odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 69 Co 420/2018-287, vydaného v rámci odvolacího řízení, zastavil.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že i v případě, že by proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze znalecký ústav podal dovolání, nemohl by být ani tak úspěšný, neboť ani tento mimořádný opravný prostředek není proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o přiznání znalečného, s ohledem na §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustný.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, §224 odst. 1, §243b o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 9. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu