ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.4233.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 4233/2018-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. K. TOP CHMEL, s. r. o. , IČO 24742821, se sídlem v Doksech, Ke Křížku 389, zastoupené JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, proti žalované 1) AGROSCIENCE, spol. s r. o. , IČO 47540249, se sídlem v Chrášťanech 175, zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem ve Zbečně, Na Riviéře 123, za účasti vedlejší účastnice Zemědělské společnosti Chrášťany s. r. o. , IČO 25063782, se sídlem v Chrášťanech 172, zastoupené Ing. Miloslavem Klasem, CSc., a žalované 2) LUPOFYT s. r. o. , IČO 46348824, se sídlem v Chrášťanech 16, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 2/2017, o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2018, č. j. 28 Co 211/2018-184, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2018, č. j. 28 Co 211/2018-184, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 6. 2018, č. j. 6 C 2/2017-166, se potvrzuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 7. 6. 2018, č. j. 6 C 2/2017-166, rozhodl tak, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 70/2016.
Soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná 1) jsou podílovými spoluvlastnicemi několika desítek pozemků v obci XY, katastrálním území XY, a v nyní projednávané věci vedou spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k těmto pozemkům; v průběhu řízení došlo k rozšíření žaloby také na žalovanou 2), která se stala spoluvlastnicí části těchto pozemků. Protože současně je u téhož soudu prvního stupně vedeno pod sp. zn. 4 C 70/2016 řízení o nahrazení projevu vůle, které se zčásti týká totožných pozemků, řízení v nyní projednávané věci na základě §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil. Důvodem byla hospodárnost řízení; v souběžně probíhajícím řízení o nahrazení projevu vůle je řešena otázka významná také pro tuto věc, kterou by musel soud řešit jako otázku předběžnou (otázka existence předkupního práva).
Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 8. 8. 2018, č. j. 28 Co 2011/2018-184, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 70/2016.
Vyšel ze stejných skutkových zjištění, neztotožnil se však s právním hodnocením věci. Prostudoval spis sp. zn. 4 C 70/2016 a uzavřel, že z dosud provedeného dokazování nevyplývá, že by předmětné pozemky byly součástí zemědělského závodu [a že by tedy existovalo předkupní právo žalované 1)], a není důvod předpokládat, že by skutečnosti významné pro nyní projednávanou věc měly vyjít najevo v budoucnu. Rozhodnutí soudu prvního stupně proto změnil tak, že se řízení nepřerušuje.
Proti rozhodnutí krajského soudu podává žalovaná 1) – dále také „dovolatelka“ – dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Namítá, že důvod pro přerušení řízení je zjevně dán; pakliže by totiž soud ve věci vedené pod sp. zn. 4 C 70/2016 dospěl k závěru, že bylo porušeno předkupní právo žalované 1) a rozhodl by o nahrazení projevu vůle převést spoluvlastnický podíl, byl by předmět řízení v nyní projednávané věci zcela vyčerpán.
Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že dovolání považuje za nepřípustné a navrhuje dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud konstantně judikuje, že postup podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. záleží vždy na individuálních okolnostech a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená, zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně nevýznamné (srovnej např. usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, nebo usnesení ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3765/2015, a další).
K přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přistoupí soud tehdy, jestliže probíhá jiné řízení nebo jestliže dal podnět k zahájení jiného řízení, v němž je řešena (má být řešena) otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí a kterou by si jinak mohl předběžně vyřešit sám (§135 odst. 2 o. s. ř.); důvod přerušení řízení tu spočívá zejména v hospodárnosti řízení (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2966/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4063/2014). Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1618/2016).
Důvod přerušení řízení však nemusí spočívat výhradně v hospodárnosti řízení; může jím být také ochrana nabytých práv a právní jistoty účastníků právních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011, uveřejněný pod číslem 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). V nyní projednávané věci bylo zjištěno, že u Okresního soudu v Rakovníku je pod sp. zn. 4 C 70/2016 veden spor z předkupního práva; jde o nahrazení projevu vůle k převodu pozemků, které jsou současně předmětem řízení v nyní projednávané věci o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Pokud by v nyní projednávané věci došlo k vydání rozhodnutí a rozdělení předmětu spoluvlastnictví, neměla by žalovaná 1) v případě vyhovění žalobě ve věci sp. zn. 4 C 70/2016 jinou možnost, než domáhat se obnovy řízení. Následný převodu pozemků na třetí osoby by pak naději žalované 1) na úspěch ve věci sp. zn. 4 C 70/2016 již prakticky vyloučil (§984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.). Předběžné posouzení otázky existence předkupního práva – tak, jak to v nyní projednávané věci učinil odvolací soud – tedy nepředstavuje řešení právě proto, že možnost rozdílného posouzení otázky existence předkupního práva v nyní projednávané věci a ve věci sp. zn. 4 C 70/2016 nepřijatelně zasahuje do právní jistoty účastníků řízení.
Je tedy zjevné, že důvod pro přerušení řízení je v nyní projednávané věci dán, a úvaha odvolacího soudu o jeho neexistenci je proto zjevně nepřiměřená.
Dosavadní výsledky řízení umožňují dovolacímu soudu rozhodnout; protože je zde dán důvod přerušení řízení, Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí tak, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil [§243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí ve věci samé (§243g odst. 1 o. s. ř. per analogiam ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu