ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.4751.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 4751/2018-772
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně L. N. , narozené XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 75/15, proti žalovanému L. D. , narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Patrikem Novosadem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Králova 1283, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 36/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2018, č. j. 11 Co 383/2015-722, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2018, č. j. 11 Co 383/2015-722, se zamítá .
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 5 324 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Jana Dobrovolného, advokáta se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 75/15.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 7. 2015, č. j. 13 C 36/2012-457, přikázal ze zaniklého společného jmění manželů (dále též „SJM“) účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalovaného položky tam specifikované (výroky I. a II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 701 054 Kč (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 1. 2018, č. j. 11 Co 383/2015-722, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. tak, že ze zaniklého SJM účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalovaného položky tam specifikované a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 571 928 Kč (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II. – IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky posouzení a určení výše majetkové hodnoty odpovídající členskému podílu družstevního bytu č. 13 o velikosti 3+1 v sedmém podlaží domu č. p. XY v ulici XY ve XY (dále jen „družstevní byt“), která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Odvolací soud při vypořádání majetkové hodnoty odpovídající členskému podílu družstevního bytu nezohlednil, že žalovaný sám hradil doplatek ve výši 150 000 Kč na pořízení družstevního bytu, což je nesporně vnos žalovaného na společný majetek účastníků. Tento vnos učinil předmětem vypořádání již ve svém vyjádření ze dne 29. 10. 2012. V rámci své účastnické výpovědi se chtěl žalovaný k této otázce před odvolacím soudem vyjádřit, s ohledem na zdravotní komplikace se však musel vždy z nařízeného jednání omluvit. Poslední omluvu však odvolací soud vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť šlo již o třetí omluvu z jednání. Tím došlo k protiústavnímu zkrácení jeho procesních práv. Dále žalovaný v dovolání sděluje další okolnosti, s nimiž nesouhlasí (nebyl proveden audit na účty, pojistky, stavební spoření a plat žalobkyně, soudy se nevypořádaly s důkazními návrhy žalovaného, žalobkyně zatajila přijetí pojistného plnění). Navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a jeho zrušení a vrácení odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že není splněna podmínka přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., protože se soudy se všemi otázkami vypořádání SJM zcela vypořádaly. Zpochybňuje, že by žalovaný předal jejímu otci 150 000 Kč při výměně bytů. Nesouhlasí s odkladem vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítnul a přiznal žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení.
Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo před 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na stěžejním závěru, že požadavek na posouzení částky 150 000 Kč jako vnosu žalovaného do SJM je nedůvodný ze dvou samostatných důvodů. Jednak proto, že žalovaný předmětnou částku požadoval až ve svém podání ze dne 14. 11. 2017, tedy po uplynutí tříleté lhůty od zániku SJM, v níž je možné uplatňovat nároky k vypořádání, a dále proto, že žalovaný tvrzený vnos v řízení neprokázal.
Dovolací soud vychází ze své ustálené judikatury v tom směru, že v případě, kdy odvolací soud svůj závěr vedoucí k zamítnutí žaloby založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z těchto důvodů (eventuálně) neobstojí, nemůže mít vliv na správnost závěru odvolacího soudu, jestliže obstojí důvod druhý [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2426/2000 (uveřejněný pod č. C 779 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“)]. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 330/2003 (uveřejněný pod č. C 2021 v Souboru), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2098/2015 (dostupné na www.nsoud.cz) ].
Žalovaný by tedy proto, aby byl v dovolacím řízení úspěšný, musel relevantně zpochybnit oba závěry, na nichž je postaven názor odvolacího soudu o nedůvodnosti vypořádání jeho vnosu.
V dovolání tyto závěry žalovaný relevantně nezpochybňuje, neboť vůbec nevymezil právní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Ve vztahu k prvnímu závěru odvolacího soudu toliko uvádí, že vnos částky 150 000 Kč učinil předmětem vypořádání zaniklého SJM již ve svém vyjádření ze dne 29. 10. 2012. Kromě pouhého konstatování dovolatele (bez jakékoliv bližší argumentace), že vnos uplatnil již v podání ze dne 29. 10. 2012, dovolání žádný (právní) argument neobsahuje. Skutkový stav přitom dovolací soud nemůže podrobit přezkumu (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). V souvislosti s tímto stěžejním důvodem, na kterém je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, tedy dovolání neobsahuje žádnou právní otázku, tím méně právní otázku dovolacím soudem neřešenou. Vymezení důvodu dovolání je přitom obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.). Již proto není dovolání přípustné.
S druhým závěrem odvolacího soudu, že dovolatel tvrzený vnos ve výši 150 000Kč neprokázal, i kdyby bylo možné uvažovat o včasném uplatnění vnosu, dovolatel v právní rovině žádnou polemiku nevede a ani v tomto případě neformuluje žádnou právní otázku. Naznačuje pouze nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu a hodnocením dokazování; tyto výhrady však přípustnost dovolání založit nemohou. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že absence skutkových zjištění je spojena s neprovedením důkazu výslechem dovolatele, který nebyl proveden pro nepřítomnost dovolatele u jednání odvolacího soudu dne 30. 1. 2018, ačkoliv nebyly splněny podmínky pro jednání v nepřítomnosti dovolatele, pak dovolací soud dodává – aniž by musel tuto námitku posoudit věcně – že jejím prostřednictvím uplatňuje zmatečnost řízení u odvolacího soudu spočívající v tom, že odvolací soud mu v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňal možnost jednat před soudem ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. Tvrzená zmatečnost však přípustnost dovolání sama o sobě založit nemůže (stejně jako vady řízení) a lze k ní přihlédnout až v případě přípustného dovolání, neboť podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Ve vztahu k dalším dovolacím námitkám majícím zřejmě povahu naznačených vad řízení (zamítnutí výpovědi sestry žalovaného), které by dovolací soud mohl posoudit pouze v případě přípustného dovolání, jakož i k dalším námitkám (provedení auditu na účty, pojistky, stavební spoření a plat žalobkyně a zatajení přijetí pojistného plnění) pak zcela absentuje jakýkoliv náznak vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a právní otázky, která by měla být v této souvislosti snad řešena. Proto ani tyto námitky nemohly být podrobeny dovolacímu přezkumu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2357/2018 (dostupné na www.nsoud.cz) ].
Vzhledem k tomu, že žalovaný závěry odvolacího soudu vedoucí k nedůvodnosti vypořádání tvrzeného vnosu řádně nenapadl, Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným a podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz) ].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 1. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu