ECLI:CZ:NS:2019:22.ICDO.117.2019.1
MSPH 94 INS XY
194 ICm XY
sp. zn. 22 ICdo 117/2019-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce V. H. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Wytrzensem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, proti žalované BANKRUPCY TRUSTEES v. o. s. , se sídlem v Pardubicích, Pernerova 168, identifikační číslo osoby 28978617, insolvenční správkyně dlužnice L. H., zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze, Karlovo nám. 671/24, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 194 ICm XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. 103 VSPH XY, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. 103 VSPH XY, se zamítá .
III. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech dovolacího řízení 4 141,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Vojtěcha Novotného.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou 1. 11. 2015 domáhal vyloučení spoluvlastnického podílu id. ½ k bytové jednotce ze soupisu majetkové podstaty dlužnice - jeho bývalé manželky L. H. O zjištění jejího úpadku, povolení oddlužení a soupisu majetkové podstaty byl vyrozuměn 12. 10. 2015. Manželství zaniklo rozvodem 3. 12. 2012 podle §24a zákona č. 94/1963 Sb. o rodině. Podle dohody o vypořádání společného jmění manželů (dále „SJM“), kterou uzavřeli 17. 6. 2011 a kterou soudu předložili, bytová jednotka připadla do výlučného vlastnictví žalobce. Návrhu na vklad práva žalobce k bytové jednotce do katastru nemovitostí, který podal 17. 3. 2014, katastrální úřad nevyhověl a řízení bylo skončeno 23. 2. 2015. Žalobce dovozoval, že po dobu trvání řízení byla přerušena tříletá lhůta pro vypořádání SJM podle §150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“), a k vypořádání bytové jednotky do podílového spoluvlastnictví bývalých manželů nedošlo.
Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 11. 2017, č. j. 194 ICm XY, zamítl návrh na vyloučení spoluvlastnického podílu ve výši ½ na jednotce č. 2245/20, s podílem 4296/839349 na společných částech budov č. p. XY, zapsaných na LV č. XY pro k. ú. XY a obec XY, ze soupisu majetkové podstaty dlužnice a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze („odvolací soud”) rozsudkem ze dne 17. 4. 2019, č. j. 103 VSPH XY, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na vyloučení předmětného spoluvlastnického podílu k bytové jednotce z majetkové podstaty dlužnice podaná žalobcem podle §225 zákona č. 180/2006, o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenční zákon) – dále IZ, není důvodná. K vypořádání zaniklého SJM k bytové jednotce dohodou žalobce a jeho bývalé manželky podle §149a obč. zák. nedošlo, neboť vklad práva do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání SJM, kterou uzavřeli, do tří let od zániku manželství nebyl proveden. Podle §150 odst. 4 obč. zák. tak bytová jednotka přešla do podílového spoluvlastnictví žalobce a dlužnice každému v rozsahu id. ½. Odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2000, sp. zn. I. ÚS 412/2000, který uvedl, že je třeba rozlišovat obligační a věcně právní účinky dohody o vypořádání SJM k nemovitosti, přičemž věcně právní účinky se vždy váží ke dni doručení návrhu na vklad do katastru nemovitostí, jemuž bylo vyhověno. V dané věci nedošlo ke vkladu vlastnického práva k bytové jednotce podle dohody o vypořádání SJM, neboť návrh byl zamítnut. Odvolací soud dále poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2193/2006, a ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2201/2005.
Proti rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť rozhodnutí bylo vydáno po tomto datu (článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.). Uvádí, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky, která nebyla dovolacím soudem dosud řešena, a „v posuzování předběžných otázek se oba soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.
a) Judikaturu, na kterou odvolací soud odkázal, považuje žalobce „za nepřiléhavou“, neboť důvody, proč nedošlo ke vkladu dohody o vypořádání SJM k bytové jednotce, spočívaly na straně obvodního soudu, který rozhodoval o rozvodu manželství, a katastrálního úřadu, který návrh na vklad zamítl s tím, že není uveden podíl na společných částech budovy. Formalistický přístup úřadu vyplývá z toho, že způsob výpočtu tohoto podílu je stanoven právním předpisem a nelze se od něj odchýlit. Kromě toho řízení u katastrálního úřadu trvalo od 7. 3. 2014 do 23. 2. 2015 a zamítnutí návrhu z formálních důvodů tak navodilo zákonnou domněnku spoluvlastnictví žalobce a dlužnice.
b) Další chyba podle žalobce nastala v insolvenčním řízení povolením návrhu na oddlužení, neboť nebyly splněny podmínky §3 IZ. V době podání návrhu byla dlužnice spoluvlastnicí bytové jednotky a prodejem podílu byla schopna své závazky splnit. Hodnota bytové jednotky značně přesahovala výši přihlášených závazků. Dlužnice tak nesplnila povinnost podle §392 odst. 1 písm. a) IZ.
c) Dále lze spekulovat, že dlužnice podala návrh účelově, aby se zbavila nepříliš vysokých dluhů v době zahájení insolvenčního řízení ve výši 264 631 Kč. K povolení vkladu do katastru nemovitostí bylo třeba změnit dohodu o vypořádání SJM. Podle §6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), není možné, aby dlužnice těžila z očividně protiprávního stavu. Jestliže úmyslně zamlčela okolnosti formálního spoluvlastnictví k bytové jednotce, její chování je nepoctivé a úpadek nemohl být prohlášen. Nemůže profitovat ze svého protiprávního jednání. Žalobci je nutno vyhovět, neboť jinak bude dlužnice zbavena dluhů a on bude poškozeným. Použití §6 a §8 o. z. je třeba dovodit z §3030 o. z. Kromě toho dlužnice v době podání insolvenčního návrhu pracovala v České advokátní komoře, kde jí mohli poskytnout kvalifikovanou pomoc.
Žalobce uzavírá, že je na dovolacím soudu nebo Ústavním soudu, aby pochybení různých orgánů státu napravily, neboť jinak se bude domáhat náhrady škody po státu. Navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se ze soupisu majetkové podstaty dlužnice vylučuje spoluvlastnický podíl id. ½ předmětné bytové jednotky s podílem na společných částech budov, v nichž se jednotka nachází, a rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. Rozsudek odvolacího soudu se opírá o judikaturu dovolacího soudu a Ústavního soudu, což dovolatel také sám připouští. Důvody, které uvádí, jsou irelevantní a nemohou vést k tomu, aby otázka zániku SJM žalobce a dlužnice k bytové jednotce byla řešena jinak.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§241b odst. 3, věta první o. s. ř.). Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud odmítne (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je - v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví §241a odst. 2 o. s. ř.). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí odpovídat zákonným požadavkům (k tomu viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou). Teprve řádné vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda důvod přípustnosti je opravdu dán, a v kladném případě přezkoumal důvodnost dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatel nedostál (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz )., a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013). V dané věci dovolatel jen obecně uvedl, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky, která nebyla dovolacím soudem dosud řešena, a „v posuzování předběžných otázek se oba soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“; tuto „praxi“ však nijak nevymezil a dovolacímu soudu nejsou taková rozhodnutí známa. Proto dovolání není přípustné.
Jen na okraj a nad rámec dovolacího přezkumu se tak k dovolání uvádí: Dovolatel tvrdí, že v této věci dosavadní judikaturu dovolacího soudu o vypořádání SJM k nemovité věci dohodou manželů uzavřenou podle §24a zákona o rodině nelze použít, neboť v řízení o rozvod manželství soud dohodu akceptoval. Jinak řečeno, za případné vady dohody uzavřené žalobcem a dlužnicí může soud, a proto nemohlo dojít k vypořádání SJM ze zákona uplynutím tří let od zániku manželství podle §150 odst. 4 obč. zák. Dovolatel však byl jednou ze stran, které dohodu podle §24a zákona o rodině uzavíraly. Jestliže platí zásada „vigilantibus iura scripta sunt“, tedy práva přejí bdělým, pak bylo na něm, aby uzavřel dohodu, obsahující řádné vymezení vypořádávané nemovitosti. Totéž platí i ohledně jeho námitek k postupu katastrálního úřadu, neboť ten při rozhodování o vkladu práva podle předložené dohody o vypořádání SJM nemůže dohodu měnit nebo doplňovat. Měl-li proti postupu katastrálního úřadu námitky, mohl je uplatnit v opravném řízení; pokud ke vkladu do katastru nemovitostí nedošlo, nemůže být v jiném řízení nabyvatel z takové dohody považován za vlastníka.
Dovolateli také nepřísluší namítat, že v insolvenčním řízení nemělo být rozhodnuto o úpadku dlužnice a řešení úpadku oddlužením. V této situaci má jen právo uvedené v §225 IZ, podle kterého se může domáhat pouze vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužnice.
Pokud dovolatel vytýká, že dlužnice, která podala návrh na oddlužení, těžila z protiprávního stavu, neboť věděla o nutnosti změnit dohodu o vypořádání SJM tak, aby mohla být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, připomíná se, že to byl žalobce, který uzavřel s dlužnicí dohodu o vypořádání SJM, která nemohla být vložena do katastru nemovitostí.
Nicméně, bez ohledu na uvedené, dovolání není přípustné pro vadu spočívající v nedostatku řádného vymezení důvodů jeho přípustnosti. Dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat, a dovolací soud je proto musel odmítnout (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění; dovolací soud jen poznamenává, že postupoval podle zásad vyslovených např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2829/2015.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu