ECLI:CZ:NS:2019:22.ND.246.2019.1
sp. zn. 22 Nd 246/2019-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně BOHEMIA ENERGY entity s. r. o. , IČO 27386732, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, proti žalovaným 1) T. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, 2) MR COMMUNICATIONS, s. r. o. , IČO 25613031, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, 3) H. P. , narozené XY, bytem XY, a 4) J. P. , narozenému XY, bytem XY, o návrhu žalobkyně na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Michal Mědílek, JUDr. Irena Ondruszová, JUDr. Jiří Švehla a JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 11 Cmo 24/2019.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 31. 7. 2018 žalobu pro zmatečnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363, kterou spojila s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Zmatečnost má spočívat v nesprávném obsazení soudu [§229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.] a odnětí možnosti jednat před soudem (§229 odst. 3 o. s. ř.). Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2018, č. j. 73 Cm 98/2018-9, vykonatelnost napadeného rozhodnutí odložil s tím, že je „položen reálný základ pro vyhovění žalobě pro zmatečnost“, neboť rozvrh práce Vrchního soudu v Praze neobsahuje pravidla pro přidělování korporátních věcí. Usnesení o odložení vykonatelnosti napadl žalovaný 1) odvoláním, o němž má nyní rozhodovat Vrchní soud v Praze (věc vedená pod sp. zn. 11 Cmo 24/2019).
Žalobkyně podala dne 16. 4. 2019 námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, a navrhla jejich vyloučení z projednávání věci sp. zn. 11 Cmo 24/2019. Protože odvolací soud má nyní rozhodovat ve věci, v níž je zpochybněn rozvrh práce tohoto soudu, nachází se soudci Vrchního soudu v situaci, v níž je nelze považovat za nepodjaté. Důvodem je ekonomická závislost soudců na instituci, jejíž rozvrh práce je žalobkyní zpochybněn, dále možnost získání poznatků o věci jinak než v rámci soudního řízení, a konečně pak vlastní zájem soudců, spočívající v možných dopadech na přidělování jednotlivých věcí v budoucnu.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze podle rozvrhu práce účinného od 1. 4. 2019. a současně připojil vyjádření soudců senátu 11 Cmo, jenž má věc podle rozvrhu práce projednat (JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Michal Mědílek, JUDr. Irena Ondruszová, JUDr. Jiří Švehla a JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.); všichni jmenovaní soudci se shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §15a odst. 1 o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout; musí však uvést, proti kterému soudci námitka podjatosti směřuje a v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti (§15a odst. 2 o. s. ř.).
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Podle ustáleného výkladu Nejvyššího soudu poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (§22 občanského zákoníku), jemuž zároveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Odo 105/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
Nejvyšší soud již dříve v obdobné věci uvedl: „Z toho, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a uvést, v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), totiž vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni ‚všichni soudci‘ určitého soudu. Skutečnost, že účastník kupříkladu z důvodů, které on sám považuje za závažné, podal žalobu proti konkrétnímu soudu jako organizační složce státu, může být důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., sama o sobě však nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti každého jednotlivého soudce daného soudu. Opačný názor by bez dalšího presumoval, že každý soudce bez rozdílu bude vyloučen z projednávání a rozhodování věci pouze v závislosti na tom, že účastník podal proti příslušnému soudu žalobu a dále že soudce jako reprezentant veřejné moci je profesionálně neschopen (patrně s výjimkou uvedenou v ustanovení §16 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.) oprostit se od záležitostí týkajících se soudu jako složky státu. Protože účastník řízení je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a rovněž v čem spatřuje důvod jeho podjatosti, je zřejmé, že paušální návrh na vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze z uváděných důvodů nemůže být způsobilým důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednat a rozhodnout posuzovanou věc.“ (usnesení ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 4 Nd 70/2011).
Totéž platí v nyní projednávané věci. Námitka podjatosti nesměřuje vůči konkrétním soudcům, resp. není podložena konkrétními okolnostmi, které by zavdávaly příčinu pochybovat o jejich nepodjatosti; žalobkyně ve skutečnosti zpochybňuje schopnost soudců oprostit se od záležitostí týkajících se soudu, u něhož působí. Takto obecně pojatá námitka podjatosti – bez uvedení jiné ekonomické závislosti než pobírání platu od státu či přímé souvislosti s budoucím nápadem konkrétního soudce – nemůže být důvodem k vyloučení soudců z projednávání věci; nezávislost soudců v právním státě je institucionálně garantována (zejména nemožností jejich odvolání či nadstandardním platem), a je proto namístě předpokládat jistou morální integritu a schopnost nestranného rozhodování i ve věcech týkajících se instituce, u níž působí.
Lze tedy uzavřít, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by zavdávaly příčinu pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze; uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný významný vztah ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř. (jak vyplývá z jejich vyjádření).
Protože nebyly zjištěny skutečnosti, které by zavdávaly důvody k pochybnostem o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Marie Grygarové, JUDr. Michala Mědílka, JUDr. Ireny Ondruszové, JUDr. Jiřího Švehly a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., rozhodl Nejvyšší soud tak, že nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 24/2019.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu