ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.288.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 288/2019-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně VAVOSTAV monolity s. r. o. , se sídlem v Nové Roli, Mezirolí 157, identifikační číslo osoby 04629167, zastoupené Mgr. Alešem Váňou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Zbrojnická 675/6, proti žalované DOLEŽAL PRAHA s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Tvrdého 259, identifikační číslo osoby 29147026, zastoupené Mgr. Simonou Šulcovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 1554/6, o zaplacení 331.285 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 326/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 3. 2018, č. j. 7 C 326/2017-35, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2018, č. j. 91 Co 189/2018-59, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 3. 2018, č. j. 7 C 326/2017-35, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2018, č. j. 91 Co 189/2018-59, se odmítá .
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.051,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 20. 3. 2018, č. j. 7 C 326/2017-35, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 331.285 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, č. j. 91 Co 189/2018-59, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku soudu prvního stupně i proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dne 24. 10. 2018 dovolání, nejprve jakožto blanketní (obsahující toliko námitku, že žalovaná byla zkrácena na svých právech, zejména procesních, jelikož byl ve věci vydán rozsudek pro uznání, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání), s tím, že bližší odůvodnění žalovaná doplní ve lhůtě 15 dnů po seznámení se s listinami uloženými ve spisu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9. Poté žalovaná doplnila dovolání dalším podáním dne 29. 11. 2018.
K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout.
Nejvyšší soud [jako soud dovolací dle §10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v §241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Dovolatelka svým podáním napadla výslovně i rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je však mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí soudu odvolacího. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že dovolatelka napadla dovoláním i rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenula uvedenou podmínku dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle §104 odst. 1 věty první ve spojení s §243b o. s. ř. řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 3. 2018, č. j. 7 C 326/2017-35, zastavil.
Co se týče dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2018, č. j. 91 Co 189/2018-59, z obsahu spisu vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo dovolatelce doručeno dne 25. 8. 2018. Lhůta pro podání dovolání tedy skončila dne 25. 10. 2018 (§57 odst. 2 věta první o. s. ř.). Jelikož nebyla v době podání dovolání, tj. dne 24. 10. 2018 (viz č. l. 64), splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., běžela lhůta k doplnění zákonných náležitostí dovolání až do uplynutí lhůty, která byla stanovena dovolatelce ke splnění této podmínky (srov. §241b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Tato lhůta byla stanovena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 11. 2018, č. j. 7 C 326/2017-69, v délce 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Předmětné usnesení přitom bylo dovolatelce doručeno dne 14. 11. 2018, lhůta pro doplnění dovolání ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. tak skončila dne 19. 11. 2018.
Tato lhůta je přitom lhůtou propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stanou neodstranitelnými, a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již přihlédnout nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K podání dovolatelky ze dne 29. 11. 2018 tudíž dovolací soud přihlížet nemohl a původní blanketní dovolání vzhledem k absenci obligatorních náležitostí dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. muselo být odmítnuto, neboť pro jeho vady v řízení nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu