ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.3359.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 3359/2018-200
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně AWOCADO s. r. o. , se sídlem v Hradci Králové, Collinova 421, identifikační číslo osoby 28989121, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, proti žalované KVETA MARKET s. r. o. , se sídlem v Městci Králové, Přemysla Otakara II. 997, identifikační číslo osoby 24762032, zastoupené JUDr. Bedřiškou Kubelkovou, advokátkou se sídlem v Městci Králové, Náměstí Republiky 213, o zaplacení 170.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 14 C 106/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-176, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-185, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-176, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-185, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 14 C 106/2017-73, zamítl žalobu o zaplacení částky 170.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi (bod II. výroku).
V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 170.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě ústně sjednané kupní smlouvy mezi žalobkyní jako kupující a žalovanou jako prodávající se žalovaná zavázala dodat žalobkyni zboží dle objednávky žalobkyně. Předmětem koupě byl nový laser o výkonu 60 W s vlastnostmi určenými odkazem na zařízení shodných vlastností, tedy laser PLS 6MW. Žalobkyně se s žalovanou dohodla na úhradě kupní ceny za dodání zařízení s takto určenými vlastnostmi, a to v částce 170.000 Kč bez DPH. Před dodáním zboží byla žalobkyní dne 16. 1. 2014 uhrazena záloha dle zálohové faktury č. 113002 ze dne 7. 1. 2014 ve výši 130.000 Kč. Na další fakturu č. 113058 ze dne 31. 7. 2014 znějící na částku 75.700 Kč včetně DPH žalobkyně dne 4. 8. 2014 uhradila částku ve výši 40.000 Kč, zbývající část 35.700 Kč dosud neuhradila. Žalovaná vyzvala žalobkyni k převzetí předmětu kupní smlouvy, žalobkyně však zjistila, že se jedná o laser M900, který ale nemá požadované technické vlastnosti, a jde tedy o zcela rozlišné plnění, než bylo sjednáno v kupní smlouvě. Žalobkyně u žalované uplatnila vadu a jednala s ní o jejím odstranění. Žalobkyně byla ochotna akceptovat dodání náhradního plnění včetně technické dokumentace. V poskytnuté lhůtě však žalovaná náhradní plnění nedodala. Žalobkyně tak přípisem ze dne 20. 1. 2015 pro podstatné porušení smlouvy spočívající v nedodání sjednaného zboží a nezaslání technické dokumentace odstoupila od smlouvy ve smyslu ustanovení §2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Odstoupení od smlouvy bylo žalované opakovaně zasláno přípisem, a to dne 23. 6. 2015. Žalobkyně se tedy domáhá vrácení uhrazené kupní ceny ve výši 170.000 Kč s příslušenstvím.
Soud prvního stupně uvedl, že účastnice uzavřely kupní smlouvu dle §2079 a násl. o. z. Účastnice učinily nesporným, že smlouvu uzavřely ústně, nespornou učinily dále sjednanou cenu a také skutečnost, že žalobkyně na kupní cenu uhradila 170.000 Kč. Sporu nebylo ani v otázce sjednaného předmětu koupě, když obě strany shodně uvedly, že mělo jít o laser o výkonu 60 W s vlastnostmi určenými odkazem na zařízení shodných vlastností, tedy laseru PLS 6MW od amerického výrobce Universal, ale od čínského výrobce Redsail. Dle soudu prvního stupně žalobkyně v pozici kupující zařízení převzala, byla účastna zkušebnímu provozu a nenamítala ničeho, resp. neprokázala, že namítala, a současně po provedení zkušebního provozu provedla částečnou úhradu na doplacení kupní ceny. Tvrzená případná vada měla být řešena postupem dle §2099 a násl. o. z., tj. v režimu zákonné odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na §2099 o. z. ve spojení s §2111 o. z. nebylo odstoupení od smlouvy účinné, když žalobkyně neoznámila vadu včas, a tím došlo k prekluzi práva od smlouvy odstoupit. Žalobu jako nedůvodnou tedy zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 3. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-176, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-185, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaná jako prodávající a žalobkyně jako kupující uzavřely dne 7. 1. 2014 kupní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala prodat žalobkyni laser výkonu 60 W, jehož vlastnosti byly určeny odkazem na zařízení shodných vlastností, a to laser amerického výrobce Universal, typ PLS 6MW, za dohodnutou kupní cenu 170.000 Kč bez DPH.
Žalobkyně se v posuzované věci domáhá svého nároku s tvrzením, že závazek účastnic založený předmětnou kupní smlouvou zanikl v důsledku odstoupení od smlouvy, jež žalobkyně učinila e-mailem ze dne 20. 1. 2015 a opakovaně dopisem ze dne 23. 6. 2015. Odvolací soud k tomu uvedl, že e-mailem ze dne 20. 1. 2015 žalobkyně sdělila žalované, že odstupuje od jimi uzavřené kupní smlouvy, pokud jí nebude předmět koupě dodán do Hradce Králové do 27. 1. 2015 a neakceptuje-li žalovaná cenu za dopravu a instalaci laseru max. ve výši 5.000 Kč bez DPH. Dopisem ze dne 23. 6. 2015 pak žalobkyně žalované v zastoupení advokátky sdělila, že od účastnicemi uzavřené kupní smlouvy odstupuje podle ustanovení §2002 odst. 1 o. z. proto, že dle účastnicemi uzavřené kupní smlouvy měl být žalobkyni dodán laser značky Redsail, model PLS 6 MW, a bylo jí dodáno zcela jiné plnění, model M900, a dále proto, že žalovaná nesplnila dohodu účastnic, že jí bude dodán nový laser v adrese jejího sídla, včetně potřebných dokumentů. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že uvedený e-mail ani dopis ze dne 23. 6. 2015 nemohly platné odstoupení od smlouvy podle §2002 odst. 1 o. z. přivodit. V řízení nebylo prokázáno, že se účastnice dohodly na změně původně uzavřené smlouvy v části dohodnutého místa plnění, a nelze tedy považovat uvedený důvod odstoupení (tj. že žalovaná nedodala předmět koupě do sídla žalobkyně) za naplněný. Odstoupení od smlouvy pak dle odvolacího soudu nemohl přivodit ani další důvod uvedený žalobkyní v dopise ze dne 23. 6. 2015 spočívající v tvrzení, že žalovaná porušila podstatným způsobem svoji povinnost prodávající, když žalobkyni nedodala dohodnutý předmět plnění, jímž byl laser „Redsail, model PLS 6 MV“. Odvolací soud v této souvislosti konstatoval, že důkazy provedenými v řízení bylo prokázáno, že v tomto dopise uváděný předmět koupě nebyl účastnicemi dohodnut, předmět koupě je zjevně označen zmatečně čínským výrobcem a označením typu laseru amerického výrobce Universal. Žalovaná tedy nemohla porušit podstatným způsobem smlouvu nedodáním neexistujícího předmětu koupě. Odvolací soud uzavřel, že bez ohledu na to, zda došlo či nedošlo k převedení držby k předmětu koupě na žalobkyni, nárok žalobkyně není důvodný, když v řízení nebylo prokázáno, že by závazek účastnic zanikl odstoupením. Rozsudek soudu prvního stupně proto jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že se odvolací soud ve smyslu §237 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nezohlednil relevantní judikaturu Nejvyššího soudu vážící se k neplatnosti právního jednání na základě chyb v psaní nebo v počtech. V souvislosti s touto námitkou dovolatelka ve vztahu k otázce, zda dopisem ze dne 23. 6. 2015 došlo k platnému odstoupení od smlouvy dle §2002 odst. 1 o. z., dále rozvádí, že závěr odvolacího soudu, dle něhož odstoupení žalobkyně od smlouvy není platné, jelikož v odstoupení od smlouvy žalobkyně uvádí předmět koupě, který „nebyl dohodnut“ a který je „zmatečně označen čínským výrobcem a označením typu laseru amerického výrobce Universal“, a „žalovaná nemohla porušit uzavřenou smlouvu podstatným způsobem nedodáním neexistujícího předmětu koupě“, není správný. Namítá, že základním kritériem při posuzování právního jednání je v souladu s §555 a násl. o. z. obsah jednání a úmysl jednajícího. Dle dovolatelky je zcela nepochybné, že úmyslem žalobkyně bylo odstoupit od kupní smlouvy, která je předmětem sporu. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že měl užít výkladu a posoudit skutečný úmysl žalobkyně, což však neučinil a postupoval čistě formalisticky, přičemž tento postup považuje dovolatelka za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Dovolatelka dále dovolacímu soudu předkládá, dle jejího názoru v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešenou, otázku, „zda lze mít za to, že prodávající umožnil kupujícímu nabýt vlastnické právo k předmětu koupě i přes to, že prodávající neposkytl kupujícímu technickou dokumentaci ani jiné doklady prokazující technické a jiné parametry předmětu koupě a umožňující řádné užívání předmětu koupě ve smyslu ust. §2087 a §2094 o. z.“. Namítá, že nepředáním dokladů došlo ze strany žalované k porušení povinnosti odevzdat věc a umožnit žalobkyni nabytí vlastnického práva, a nelze mít tedy za to, že byl předmět koupě žalobkyni řádně předán.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Co se nejprve otázky směřující do posouzení, zda byl předmět koupě žalobkyni řádně předán, resp. zda došlo k řádnému odevzdání a převzetí předmětu koupě i přes skutečnost, že žalovaná nedodala žalobkyni patřičnou dokumentaci, týče, tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že žalovanou byl laser Redsail, typ M900, v sídle žalované žalobkyni odevzdán, žalobkyně jej převzala a ujala se jeho držby. Považoval za prokázané, že k převzetí předmětu koupě došlo, a konstatoval, že jestliže žalobkyně převzala předmět koupě s vadami spočívajícími v nedodání dokumentace, pak převzala plnění vadné, což na závěru o převedení držby k předmětu koupě nic nemění. Dovolatelka však přehlíží, že k těmto závěrům odvolací soud rovněž dodal, že jsou bez významu pro rozhodnutí o podaném odvolání. Odvolací soud ve svém rozhodnutí totiž uzavřel, že žalobou uplatněný nárok nelze považovat za důvodný, když v řízení nebylo prokázáno, že závazek účastnic sjednaný kupní smlouvou zanikl odstoupením, bez ohledu na to, zda došlo či nedošlo k převedení držby k předmětu koupě na žalobkyni. Na řešení otázky odevzdání a převzetí předmětu koupě i přes skutečnost, že žalovaná nedodala žalobkyni patřičnou dokumentaci, tedy není rozhodnutí odvolacího soudu založeno a přípustnost dovolání tato otázka založit nemůže, jelikož dle rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013) není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.
Dovolání žalobkyně je však podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, když odvolací soud postupoval při posouzení otázky, zda došlo k platnému odstoupení od smlouvy, v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Dovolání je i důvodné.
Odvolací soud ve vztahu k důvodu uvedenému žalobkyní v odstoupení od smlouvy spočívajícímu v tvrzení, že žalovaná porušila podstatným způsobem svoji povinnost prodávající, jelikož žalobkyni nedodala dohodnutý předmět plnění, jímž byl laser „Redsail, model PLS 6 MV“, uzavřel, že tento důvod nemohl přivodit odstoupení od smlouvy, když „důkazy provedenými v řízení bylo prokázáno, že v tomto dopise uváděný předmět koupě nebyl účastníky dohodnut, předmět koupě je zjevně označen zmatečně čínským výrobcem a označením typu laseru amerického výrobce Universal“ a žalovaná tedy nemohla porušit smlouvu podstatným způsobem „nedodáním neexistujícího předmětu koupě“.
Ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že žalovaná jako prodávající a žalobkyně jako kupující uzavřely dne 7. 1. 2014 kupní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala prodat žalobkyni laser výkonu 60 W, jehož vlastnosti byly určeny odkazem na zařízení shodných vlastností, a to laser amerického výrobce Universal, typ PLS 6MW, za dohodnutou kupní cenu 170.000 Kč bez DPH. Žalobkyně žalované dopisem ze dne 23. 6. 2015 sepsaným advokátem v zastoupení žalobkyně sdělila, že odstupuje od účastnicemi uzavřené kupní smlouvy ve smyslu ustanovení §2002 odst. 1 o. z. pro „podstatné porušení smlouvy spočívající v nedodání zboží v souladu s uzavřenou kupní smlouvou, když předmětem takové smlouvy byl laser značky Redsail Laser Ritec, model PLS 6MV,“ a žalovaná žalobkyni dodala zcela jiné plnění, a to model M900, a žalobkyni nedodala ani dohodnuté náhradní plnění dodáním a instalací nového laseru do sídla žalobkyně.
Podle odvolacího soudu přitom nelze přisvědčit tomu, že by ujednání účastnic o předmětu koupě nesplňovalo požadavky určitosti a srozumitelnosti. Uvedl též, že žalovanou byl žalobkyni v sídle žalované odevzdán laser Redsail, typ M900.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, vyložil, že na rozdíl od právní úpravy v předchozím občanském zákoníku [zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též „obč. zák.“)], podle níž bylo třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (srov. ustanovení §35 odst. 2 obč. zák.), a ve vztahu k níž dovolací soud ve své ustálené judikatuře dovodil, že podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, který byl uveřejněn v časopise Právní rozhledy, č. 7, roč. 1999, s. 386, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001), právní úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinném od 1. 1. 2014, opouští – jak vyplývá i z důvodové zprávy k tomuto zákonu – důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí občanský zákoník (srov. zejména ustanovení §35 odst. 2 obč. zák.), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení §556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, Nejvyšší soud uvedl, že „výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu [v právní teorii srov. např. Tichý, L. in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§1 až 654). Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 1368, anebo Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář, Svazek III, §419-654, Praha: Leges, 2014, s. 574 a 575, a literaturu tam citovanou]“.
V citovaném rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 61/2017 Nejvyšší soud dále vysvětlil, že „základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení §556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., op. cit. výše, s. 594 a 595, nebo Handlar, J. in Lavický, P. a kol.:Občanský zákoník I. Obecná část (§1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a §556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v §556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení §556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání“.
Jestliže odvolací soud ve vztahu k důvodu uvedenému žalobkyní v dopise ze dne 23. 6. 2015 spočívajícímu v tvrzení, že žalovaná porušila podstatným způsobem svoji povinnost prodávající, jelikož žalobkyni nedodala dohodnutý předmět plnění, jímž byl laser „Redsail, model PLS 6 MV“, uzavřel, že tento důvod nemohl přivodit odstoupení od smlouvy, když „důkazy provedenými v řízení bylo prokázáno, že v tomto dopise uváděný předmět koupě nebyl účastníky dohodnut, předmět koupě je zjevně označen zmatečně čínským výrobcem a označením typu laseru amerického výrobce Universal“ a žalovaná tedy nemohla porušit smlouvu podstatným způsobem „nedodáním neexistujícího předmětu koupě“, postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Odvolací soud se neřídil principy výkladu právních jednání vymezenými výše uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu, nepřistoupil k výkladu projevu vůle obsaženého v předmětném dopise ze dne 23. 6. 2015 za účelem jeho objasnění, nýbrž toliko konstatoval, že předmět koupě je zde „zjevně označen zmatečně“. Odvolací soud nikterak nezkoumal, jaká byla skutečná vůle (úmysl) žalobkyně, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Považoval-li tedy odvolací soud odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy za neurčité pro označení předmětu koupě, je jeho právní posouzení neúplné, tudíž nesprávné. Je třeba nejprve postupovat podle uvedených výkladových pravidel. Až po jejich vyčerpání, nepodaří-li se otázky výkladu právního jednání odstranit, je možné dospět k závěru o jeho neurčitosti.
Z dosavadních skutkových zjištění přitom vyplývá, že předmětem kupní smlouvy byl laser „výkonu 60 W, jehož vlastnosti byly určeny odkazem na zařízení shodných vlastností, a to laser amerického výrobce Universal, typ PLS 6MW“.
Odstoupeno bylo pro nedodání zboží v souladu s uzavřenou kupní smlouvou, když předmětem takové smlouvy byl podle odstoupení laser „značky Redsail Laser Ritec, model PLS 6MV“ a podle odstoupení byl dodán „model M900“. Laser „Redsail, typ M900“ byl podle skutkových zjištění i dodán.
V případě, že výkladem projevu vůle bude odstraněna neurčitost právního jednání odstoupení, se bude odvolací soud zabývat otázkou včasnosti odstoupení a příp. jeho důvodností.
Ze zjištění soudu prvního stupně a jeho právního posouzení (které dosud do svých právních závěrů odvolací soud nijak nepromítl) se podává, že „žalobkyně neoznámila vadu včas a s ohledem na §2099 o. z. ve spojení s §2111 o. z. nebylo odstoupení od smlouvy účinné, a tím došlo k prekluzi práva od smlouvy odstoupit“.
Ve vztahu k možné vadnosti plnění pak bude určující posouzení, zdali dodáním laseru „Redsail, typ M900“ dostála žalovaná sjednaným podmínkám o dodání laseru „výkonu 60 W, jehož vlastnosti byly určeny odkazem na zařízení shodných vlastností, a to laser amerického výrobce Universal, typ PLS 6MW“, nebo jde o vadné plnění podle §2099 o. z. spočívající v dodání jiné věci či věci vadné, nemá-li vlastnosti podle §2095 a §2096 o. z., přičemž určující jsou vlastnosti sjednané. Konkrétně by tedy šlo o to, jestli laser Redsail, typ M900, má výkon 60 W se shodnými vlastnostmi jako laser amerického výrobce Universal, typ PLS 6MW.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že právní posouzení, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, je neúplné a tudíž nesprávné a dovolání je důvodné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu