ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.3390.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 3390/2019-448
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně IMMOINVEST Group - corporate trading s.r.o. se sídlem v Praze, Třebízského 1388/7, 120 00, IČO 27116794, zastoupené Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze, Nad Rokoskou 1228/38, 182 00, proti žalované ARTBUD s.r.o. se sídlem v Praze, Ježkova 757/14, 130 00, IČO 24302325, zastoupené JUDr. Martinem Slomkem, advokátem se sídlem v Praze, Novomlýnská 5, 110 00, o zaplacení 1 228 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 223/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. 29 Co 403/2018-374, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 17. 5. 2018, č. j. 7 C 223/2015-338, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 604 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 499 200 Kč od 13. 11. 2014 do zaplacení a z částky 104.832 Kč od právní moci rozsudku do zaplacení (výrok pod bodem I.), žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 499.200 Kč od 6. 9. 2014 do 14. 11. 2014 a o zaplacení částky 624 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 6. 9. 2014 do zaplacení zamítl (výrok pod bodem II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2018, č. j. 29 Co 403/2018-374, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. změnil tak, že žalobu o zaplacení 604 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok pod bodem I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř. neboť má za to, že výklad pojmu „obstarání příležitosti“ podle §2447 odst. 2 občanského zákoníku a s tím související otázka okamžiku vzniku nároku zprostředkovatele na provizi, má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací podle §10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolatelka shora uvedený postulát nesplnila, poněvadž s obsahu dovolání se nepodává, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit. Z obsahu dovolání je naopak zřejmé, že se dovolatelka domáhá toho , aby dovolací soud posoudil věc odlišně („jinak“) od odvolacího soudu. Skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelka v dovolání rovněž navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem žalobkyně na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu