ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.398.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 398/2019-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D. ve věci žalobce J. B. , podnikatele se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kopeckého sady 152/15, proti žalované Forest Gastro s.r.o. se sídlem v Praze 2, Vinohradská 2165/48, identifikační číslo osoby 03636143, zastoupené Mgr. Petrem Macákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, o zaplacení 83 730 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 123/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2018, č. j. 53 Co 234/2018-146, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce, Mgr. Pavlíny Malíkové, advokátky.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Napadeným rozsudkem odvolací soud ve výroku I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 3. 2018, č. j. 26 C 123/2016-119, jímž soud prvního stupně ve věci samé uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 83 730 Kč s úrokem z prodlení, a ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 622 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně.
Žalobce se na základě rámcové smlouvy o spolupráci uzavřené mezi účastníky dne 11. 3. 2015 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky z důvodu nezaplacených dodávek zvěřinového masa dle objednávek žalované ze dne 15. 10. 2015 a ze dne 23. 10. 2015 v ceně 113 730 Kč se splatností do 6. 11. 2015. Žalovaná na tuto částku zaplatila pouze 30 000 Kč.
Soud prvního stupně dospěl ke skutkovým zjištěním, jež nedoznala změn ani v řízení odvolacím, podle kterých mezi účastníky probíhala spolupráce v roce 2015 a 2016 na základě shora uvedené rámcové smlouvy o spolupráci, jejímž předmětem byla dodávka masa pro zpracování masných výrobků na základě jednotlivých objednávek žalované za sjednanou úplatu fakturovanou žalované se splatností čtrnáct dnů. Na základě objednávek žalované dodal žalobce k rukám sjednané osoby zpracovatele specifikované množství masa dle dodacích listů ze dne 15. 10. 2015 a 23. 10. 2015 za kupní cenu ve výši 113 730 Kč, na níž žalobce vystavil žalované fakturu č. 2015050 se splatností do 6. 11. 2015. Žalovaná sdělila žalobci, že s touto fakturou nesouhlasí a považuje ji za neoprávněnou, přičemž na tuto fakturu zaplatila 30 000 Kč.
Po právní stránce vyšel odvolací soud z názoru soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva ve smyslu §2106 o. z. Jelikož žalovaná reklamaci vad předmětných dodávek masa ve smyslu §2106 o. z. u žalobce neuplatnila, je povinna zbývající část kupní ceny spolu s úrokem z prodlení žalobci zaplatit.
Odvolací soud doplnil, že žalovaná v řízení netvrdila, že by žalobci oznámila vady dodaného zboží, a ani v jejím dopisu ze dne 7. 1. 2016, jenž byl v řízení předložen žalobcem, žádnou konkrétní vadu v dodávce zboží žalobci nevytýká, přičemž žalobce podáním ze dne 1. 3. 2018, doručeným žalované dne 5. 3. 2018, vznesl námitku, že žalovaná neoznámila případnou vadu zboží bez zbytečného odkladu. I v případě, že by dopis žalované ze dne 7. 1. 2016 obsahoval dostatečnou notifikaci vady dodaného zboží, šlo by ve smyslu §2112 odst. 1 věta první o. z. o notifikaci zjevně opožděnou, čehož se žalobce dovolal. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nedostavila k jednání soudu prvního stupně konanému dne 8. 3. 2018, sama zavinila, že jí nemohlo být poskytnuto poučení podle §118a o. s. ř. o tom, aby tvrdila, že k řádnému oznámení vady došlo.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to pro posouzení právní otázky účinnosti námitky včasného nesplnění notifikační povinnosti podle §2112 o. z. prostřednictvím soudu s přihlédnutím k §41 odst. 3 o. s. ř., na níž závisí napadené rozhodnutí a jež nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu v takto formulovaném rozsahu a kontextu vyřešena.
Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá dle žalované v tom, že přípis žalobce doručený soudu prvního stupně dne 2. 3. 2018, jenž obsahuje předmětnou námitku jako hmotněprávní jednání žalobce, byl soudem prvního stupně doručen procesnímu zástupci žalované v listinné podobě prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, ačkoli zástupce má zřízenu datovou schránku. Doručení podle §50b o. s. ř. je proto irelevantní. Navíc by k němu došlo až dne 8. 3. 2018, kdy se konalo jednání, při němž byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek. Minimálně do vynesení rozsudku soudu prvního stupně tedy nenastaly účinky žalobcovy námitky vůči žalované a žalovaná tak neměla možnost na tuto námitku reagovat, přesto odvolací soud bral tuto námitku jako rozhodující podklad pro vydání potvrzujícího rozsudku.
Žalovaná shledává dovolání přípustným rovněž pro posouzení otázky zákonnosti procesního postupu odvolacího soudu s přihlédnutím k ustanovení §213 o. s. ř., na níž závisí napadené rozhodnutí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i soudu ústavního.
Odkazujíc na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 57/04 má žalovaná za to, že soud prvního stupně z námitky žalobce nečinil žádná skutková zjištění a nebyla v řízení před ním provedena ani jako důkaz. Přesto odvolací soud, aniž dokazování provedené soudem prvního stupně doplnil či zopakoval, dospěl k zásadně odlišným skutkovým zjištěním, než která učinil soud prvního stupně. Odvolací soud tak porušil zásadu přímosti soudního jednání a jeho rozhodnutí je překvapivé a v rozporu s ustanovením §213 o. s. ř.
Dále žalovaná namítla nesprávnost postupu soudu prvního stupně při vyrozumění žalované o odročení jednání na den 8. 3. 2018, při kterém byl vyhlášen rozsudek, a nebylo jí řádně doručeno ani vyjádření žalobce obsahující předmětné hmotněprávní jednání žalobce, čímž nebylo žalované umožněno účastnit se jednání, a tudíž postup odvolacího soudu vzhledem k recepci tohoto nezákonného jednání soudu prvního stupně splňuje znaky zmatečnosti podle §229 odst. 3 o. s. ř.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, popř. i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání žalované vyjádřil tak, že zpochybnil přípustnost dovolání, které žalovaná podala. Má za to, že žalovanou vymezené otázky nezakládají přípustnost dovolání a námitky žalované nejsou opodstatněné. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Pro úsudek dovolacího soudu, zda dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., jsou relevantní jen ty právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (tj. právní otázky, které měly pro rozhodnutí ve věci určující význam) a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006 ve věci sp. zn. III. ÚS 10/06, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007 ve věci sp. zn. 33 Odo 1187/2005, ze dne 17. 5. 2012 ve věci sp. zn. 26 Cdo 3297/2011, ze dne 18. 7. 2013 ve věci sp. zn. 29 NSCR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013 ve věci sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Otázky, které žalovaná vymezila, však závěr o přípustnosti dovolání založit nemohou, neboť napadené rozhodnutí na jejich řešení nespočívá a není tak splněna jedna ze základních podmínek přípustnosti dovolání stanovených v §237 o. s. ř.
Odvolací soud uzavřel, že žalovaná netvrdila, že by vady dodaného zboží žalobci oznámila, a v tomto směru vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění (jež samo dovolacímu přezkumu podle §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. nepodléhá), že ani v listině ze dne 7. 1. 2016 žalovaná žádnou konkrétní vadu v dodávce zboží žalobci nevytkla. Pakliže odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku rozvádí úvahu o opožděnosti oznámení práv z vady dodaného zboží pro případ, že by bylo možno existenci takové notifikace ze strany žalované dovodit, nejedná se o otázku, která měla pro rozhodnutí ve věci určující význam. Nelze podrobit dovolacímu přezkumu správnost právního názoru odvolacího soudu o takové otázce, na jejímž řešení vzhledem k absenci příslušného skutkového zjištění
(tj. o řádném oznámení vady zboží žalobci ze strany žalované) odvolací soud své rozhodnutí nezaložil a jež spočívá v pouhé úvaze o obecně možné skutkové eventualitě.
Namítá-li žalovaná, že odvolací soud nezjednal nápravu vady řízení spočívající v pochybení soudu prvního stupně při předvolání žalované k ústnímu jednání konanému dne 8. 3. 2018, čímž měla být žalované odňata možnost jednat před soudem, vytýká odvolacímu soudu zmatečnostní vadu řízení ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. Dovolání však z důvodu vady řízení podle §229 odst. 3 o. s. ř. přípustné není (§241a odst. 1 o. s. ř.), neboť se (od 1. ledna 2001) nejedná o způsobilý dovolací důvod. K jeho posouzení slouží od uvedeného data žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 29. 8. 2002 ve věci sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 32/2003).
K vadě řízení podle §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). V projednávané věci však ze shora uvedeného důvodu dovolání žalované přípustné není.
Dovolací soud s ohledem na výše uvedené proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost lze uvést, že dovolací soud rozsah dovolání vymezený žalovanou tak, že se rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Kromě toho by proti tomuto výroku nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu