ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.4278.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 4278/2017-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně CDC Germany Investment GmbH, se sídlem v Düsseldorfu, Graf-Recke-Strasse 82, Spolková republika Německo, PSČ 40239, registrační číslo HRB 73965, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, proti žalované HE3DA Technologies s.r.o., se sídlem v Praze 9 - Letňanech, Beranových 130, PSČ 199 00, IČO 04787757, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, o zaplacení částky 5 000 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 40 C 332/2016, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, č. j. 19 Co 109/2017-95, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 23. 1. 2017, č. j. 40 C 332/2016-81, zamítl námitku nedostatku pravomoci Obvodního soudu pro Prahu 9 vznesenou žalovanou.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 4. 2017, č. j. 19 Co 109/2017–95, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek uvedených v §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), konkrétně pak v tom, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena právní otázka. Podle žalované odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, zda se rozhodčí doložka vztahuje rovněž na třetí osobu, která je stranou tzv. smlouvy ve prospěch třetí osoby, když nezohlednil ustanovení čl. 15. 2 Memoranda, v němž sjednaná rozhodčí doložka měla postihnout veškeré situace, jež mohou vzniknout v souvislosti se společným podnikem, tj. žalovanou, a tudíž i vztahy mezi žalobkyní a žalovanou. Podle dovolatelky je žalovaná samozřejmě stranou i účastníkem Memoranda, když navíc určité pasáže Memoranda jsou pro žalovanou stejně závazné jako pro žalobkyni i pro HE3DA s.r.o. Podle dovolatelky pak v souvislosti se smlouvou ve prospěch třetí osoby platí, že „pokud by třetí osoba plnění pro sebe ze smlouvy přijala, poté obsah sjednané smlouvy přechází i na tento třetí subjekt, neboť ke smlouvě přistoupila v momentě, kdy pro sebe přijala jí nabídnuté plnění, čímž se tak dobrovolně stala další stranou smlouvy, která je i pro tuto třetí osobu právně závazná“, což má potvrzovat i judikatura dovolacího soudu vedená pod sp. zn. 22 Cdo 739/2005. Žalovaná podle svých tvrzení přijala plnění poskytnuté žalobkyní, tudíž se stala třetí stranou Memoranda a může se tak dovolávat řešení předmětného sporu způsobem popsaným v čl. 15 Memoranda, tedy aby byla uplatněna rozhodčí doložka. Dovolatelka odvolacímu soudu rovněž vytkla, že nerozlišoval mezi rozhodčí smlouvou a rozhodčí doložkou, když v rozhodnutí na několika místech uvedl pojem rozhodčí smlouva, žádná taková však uzavřena nebyla, neboť v rámci Memoranda byla ujednána rozhodčí doložka. To u žalované vzbuzuje obavu, zda odvolací soud nevycházel z chybně zjištěného skutkového stavu. Podle žalované je napadené usnesení nepřezkoumatelné.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání žalované se vyjádřila žalobkyně, která navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z bodu 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání žalované není přípustné.
Žalovaná namítala, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla vyřešena, a sice zda se rozhodčí doložka vztahuje rovněž na třetí osobu, která je stranou tzv. smlouvy ve prospěch třetí osoby. Z obsahu dovolání se podává, že žalovaná odvolacímu soudu vytýkala, že účinky rozhodčí doložky obsažené v Memorandu podepsaném žalobkyní a společností HE3DA s.r.o. by měly být vztaženy rovněž na žalovanou, která k Memorandu konkludentně přistoupila a je proto stranou Memoranda, resp. stranou tzv. smlouvy ve prospěch třetí osoby. Takto vymezená otázka však není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť se nejedná o otázku, která by dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla vyřešena. Odvolací soud naopak věc správně posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, např. rozsudkem ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3958/2013, ze dne 23. února 2011, č. j. 23 Cdo 111/2009, či ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 715/2017.
V rozsudku ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3958/2013, Nejvyšší soud vyložil, že „z žádného ustanovení zákona o rozhodčím řízení nevyplývá, že by se rozhodčí doložka vztahovala i na subjekty mimo právní vztah, v němž je rozhodčí doložkou založena pravomoc rozhodce či stálého rozhodčího soudu k rozhodování ve věci. Hovoří-li ustanovení §2 odst. 4 zákona o rozhodčím řízení o „právech s těmito právy souvisejícími“, má na mysli práva, která vznikla mezi subjekty rozhodčí doložky v souvislosti s právním vztahem, pro který je rozhodčí doložka sjednána, např. náhrada škody plynoucí z porušení smlouvy, bezdůvodné obohacení apod. Rozhodčí doložka ovšem nedopadá na takové právní vztahy, jejichž subjektem jsou třetí osoby, které s vedením rozhodčího řízení nevyslovily souhlas (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2351/2007, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2010).“
Výše uvedené, odvolacím soudem citované, závěry Nejvyššího soudu jsou zcela přiléhavé na nyní posuzovanou věc, neboť žalovaná není smluvní stranou Memoranda a naopak představuje onen subjekt stojící mimo právní vztah, v němž je rozhodčí doložkou založena pravomoc rozhodce či stálého rozhodčího soudu k rozhodování ve věci. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu se podává, že žalovaná nebyla smluvní stranou Memoranda obsahujícího rozhodčí doložku, a současně, že žádná, natož písemná, rozhodčí smlouva nebyla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena. Tím, že žalovaná konkludentně přijala plnění na základě Memoranda o porozumění, se nestala jeho smluvní stranou, jak se mylně domnívala, a to ani v případě, pokud by toto Memorandum skutečně představovalo smlouvu ve prospěch třetí osoby, neboť uzavřením smlouvy ve prospěch třetího se zakládá (pouze) právo tercia na plnění podle smlouvy sjednané v jeho prospěch; přijetím sjednaného plnění se však nestává smluvní stranou předmětné smlouvy (srov. např. závěry obsažené v rozsudku ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 715/2017). Odvolací soud tedy předmětnou otázku posoudil zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolání žalované tak není přípustné.
Odvolací soud navíc zcela správně zdůraznil, že rozhodčí smlouva (doložka) musí být uzavřena písemně (srov. §3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1201/2009, a ze dne 30 Cdo 4354/2010, a usnesení ze dne 25. 1. 2011, 23 Cdo 4864/2010). Žalovaná přitom žádný písemný úkon, jímž by vyjádřila souhlas s konáním rozhodčího řízení v případě v budoucnu vzniklého sporu, neučinila.
Ani další v dovolání uváděné výtky žalované nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť tyto představovaly pouze polemiku se skutkovými či právními závěry odvolacího soudu; žalovaná v souvislosti s nimi neformulovala žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí a které by naplňovaly požadavky obsažené v §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto z výše vyložených důvodu dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, jelikož řízení tímto jeho rozhodnutím nekončí; o náhradě nákladů bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2019
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu