ECLI:CZ:NS:2019:23.ND.74.2019.1
sp. zn. 23 Nd 74/2019-410
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobců a) I. D. , narozené XY, bytem XY, a b) L. N. , narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Romanem Chytilem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 15, PSČ 779 00, proti žalovaným 1. České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10, a 2. České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, PSČ 170 34, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 206/2016, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 206/2016, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 2 je pod sp. zn. 29 C 206/2016 vedeno řízení o náhradu škody a nemajetkové újmy.
Podáním ze dne 12. 3. 2018 se žalobci vyjádřili ve věci a žalobkyně a) současně navrhla, aby byla věc přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně. Svůj návrh odůvodnila svým závažným zdravotním stavem, přičemž uvedla, že dlouhodobě trpí Crohnovou nemocí a v současné době rovněž rozsáhlým pásovým oparem, mimo to je v invalidním důchodu 3. stupně s negativní prognózou vývoje jejího onemocnění. Je tak podle jejího názoru zřejmé, že nebude možné, aby se dostavila k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k projednání věci. Svoji účast na jednání však považuje za nutnou. Žalobkyně a) v této souvislosti poukázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2017, č. j. Nad 309/2017-184, v jiné věci vedené u Městského soudu v Praze, v níž se Nejvyšší správní soud s názorem žalobkyně a) ohledně jejího zdravotního stavu ztotožnil a věc z důvodu vhodnosti přikázal jinému krajskému soudu, a to Krajskému soudu v Brně.
První žalovaná Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ve vyjádření k návrhu na delegaci vyslovila svůj nesouhlas s tímto postupem, neboť podle jejího názoru nebyly zjištěny takové okolnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem ve smyslu §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Nejsou podle ní dány důvody natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být podle článku 38 Listiny základních práv a svobod odňat svému zákonnému soudci. Podotkla, že těžištěm dokazování v dané věci bude zřejmě provádění listinných důkazů a žalobkyně a) pak může být vyslechnuta dožádaným soudem. Její účast přímo na ústním jednání není tedy podle názoru prvé žalované zcela nezbytná.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně a) na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti uváděné žalobkyní a) v nyní posuzované věci, tedy to, že žalobkyně a) je dlouhodobě nemocná a nyní došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu, nelze považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 2. Je nutno také přihlédnout k tomu, že oba žalobci jsou v tomto řízení zastoupeni advokátem, a také k tomu, že žalobkyně a) může být vyslechnuta dožádaným soudem.
Navíc v přezkoumávané věci s návrhem žalobkyně a) první žalovaná Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti výslovně nesouhlasila.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně a) na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu