ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2589.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 2589/2019-402
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce J. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové náměstí č. 274, proti žalovanému J. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ditou Křápkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Lipová č. 727/5, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 396/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. září 2018, č. j. 25 Co 138/2018-372, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Původní žalobkyně J. M., zemřelá dne 23.11.2014, naposledy bytem XY, se žalobou podanou u Okresního v Hradci Králové dne 1.11.2013 proti žalovanému domáhala určení, že „kupní smlouva uzavřená dne 12.11.2009 mezi ní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu v rozsahu jedné neoddělené poloviny (1/2) k celku na budově čp. XY v obci XY, části obce XY, postavené na pozemku parc. č. st. XY, a na pozemku parc. č. St. XY – zastavěná plocha a nádvoří, vše v kat. úz. XY“, je neplatná.
Okresní soud v Hradci Králové (poté, co usnesením ze dne 1.6.2015, č.j. 11 C 396/2013-100, rozhodl že „v tomto řízení bude pokračováno na místě zemřelé žalobkyně s jejím jediným dědicem – pozůstalým synem J. M., nar. XY, bytem XY“) rozsudkem ze dne 27.9.2017, č.j. 11 C 396/2013-331, žalobě vyhověl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13.9.2018, č.j. 25 Co 138/2018-372, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, věc shodně posoudil podle ustanovení §40a a §49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“), a konstatoval, že „původní žalobkyně uzavřela sledovanou kupní smlouvu se žalovaným ze dne 12.11.2009 v důsledku omylu úmyslně vyvolaného žalovaným a žalobcem“ a že „kupní smlouva tak byla podmíněně platná až do okamžiku, kdy se původní žalobkyně relativní neplatnosti kupní smlouvy dovolala v rámci určovací žaloby“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2006, sp. zn. 21 Cdo 826/2005 (citovaný již i odvolacím soudem v jeho napadeném rozhodnutí), namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, protože „nynější žalobce se nemůže úspěšně dovolat neplatnosti předmětné kupní smlouvy, když nebyl jejím účastníkem a už vůbec nebyl tím, kdo byl uveden v omyl.“ Žalobce se kromě toho dovolává neplatnosti kupní smlouvy, přičemž „tato neplatnost byla soudem shledána z důvodu omylu, který sám žalobce způsobil a podle §40a obč. zák. se relativní neplatnosti podle §49a obč. zák. nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil“. Dále pak zpochybňuje správnost některých skutkových zjištění soudů a vznáší výhrady proti způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem (namítá-li zejména, že „soudy obou stupňů opírají svůj závěr především o výpověď samotného žalobce“, že „byl v dobré víře, že se převod poloviny domu na jeho osobu zrealizoval“ a že jím uvedené „provedené listinné důkazy jsou pro posouzení věci významné a nelze je přejít bez jakékoliv zmínky v odůvodnění rozsudku“). Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu (výrok I.), jakož rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok I.), a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalovaného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30.9.2017 (dále jen „o.s ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 29.9.2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Předně, dovolání žalovaného se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, který vyšel z toho, že relativní neplatnosti předmětné kupní smlouvy se dovolala v rámci určovací žaloby původní žalobkyně (nikoli dovolatel, který se stal účastníkem řízení až na základě usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1.6.2015, č.j. 11 C 396/2013-100).
Nadto, pokud dovolatel následně dovozuje, že se žalobce z důvodu, že se aktivně podílel na uvedení původní žalobkyně v omyl při uzavírání předmětné smlouvy, nemohl úspěšně dovolat neplatnosti této smlouvy, je zřejmé, že odvolací soud na řešení této právní otázky své rozhodnutí nezaložil a založit ani nemohl. Závěr odvolacího soudu o důvodnosti žaloby, který vychází ze zjištění, že původní žalobkyně uzavřela posuzovanou kupní smlouvu se žalovaným v důsledku omylu úmyslně vyvolaného žalovaným a žalobcem, není dovolatelem v dovolání nikterak zpochybňován a nemůže tak být předmětem přezkumu dovolacím soudem.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že právní posouzení věci odvolacím soudem je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž „právní úkon, u něhož je dán důvod tzv. relativní neplatnosti podle §40a obč. zák., se považuje za platný (se všemi důsledky z toho na právní vztahy vyplývajícími), dokud se ten, na jehož ochranu je důvod neplatnosti právního úkonu určen, neplatnosti nedovolá. Jestliže se oprávněná osoba dovolala tzv. relativní neplatnosti důvodně, je právní úkon neplatný od svého počátku (ex tunc).“ K tomu, aby nastaly účinky tzv. relativní neplatnosti, zákon - jak dovodila již ustálená judikatura soudů - nestanoví žádnou formu; proto lze tak učinit jakýmkoliv způsobem. Lze tak učinit žalobou (vzájemnou žalobou) podanou u soudu nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému právu (nároku) v řízení před soudem; postačuje rovněž, aby oprávněná osoba uplatnila tzv. relativní neplatnost právního úkonu i mimosoudně. V obou případech účinky tzv. relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, jestliže její uplatnění došlo druhému účastníku (ostatním účastníkům) právního úkonu, popřípadě - namítá-li neplatnost právního úkonu osoba, která nebyla jeho účastníkem - všem účastníkům právního úkonu, a to okamžikem, v němž projev vůle došel poslednímu z nich (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.1.2008, sp. zn. 30 Cdo 29/2007 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.8.2018, sp. zn. 22 Cdo 1765/2018). Je tak zřejmé, že účinky neplatnosti kupní smlouvy ze dne 12.11.2009 nastaly v důsledku dovolání se této neplatnosti původní žalobkyní a nic na tom nemohla změnit skutečnost, že řízení bylo dokončeno s jejím právním nástupcem.
Zpochybňuje-li žalovaný ve svém dovolání mimo jiné též správnost skutkových zjištění soudů a vznáší-li výhrady proti jejich způsobu hodnocení důkazů, uplatňuje tím jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., a dovolání tak v této části trpí vadami, pro které se nelze těmito námitkami v dovolacím řízení dále zabývat.
Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl jako nepřípustné, neboť jednak napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na řešení dovolatelem nastíněné právní otázky, jednak dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je veden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu