ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.26.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 26/2019-553
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci R. M. B. , narozeného XY, bytem XY, omezeného ve svéprávnosti, zastoupeného procesním opatrovníkem L. S., advokátem se sídlem v XY, a opatrovníka posuzovaného Městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, zastoupené Mgr. Barborou Velázquezovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 390/18, o svéprávnosti a opatrovnictví člověka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 0 P 314/2014, o dovolání opatrovníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2018, č. j. 55 Co 32/2018-463, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2018, č. j. 55 Co 32/2018-463, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2017, č. j. 0 P 314/2014-431, rozhodl výrokem I. o omezení svéprávnosti R. M. B. (dále jen „posuzovaného“), výrokem II. posuzovaného ještě omezil ve svéprávnosti tak, že není způsobilý být volen, a výrokem IV. jmenoval posuzovanému opatrovníkem Městskou část Praha 11, které zároveň vymezil její práva a povinnosti v souvislosti s výkonem funkce opatrovníka. Navazujícími výroky jednak změnil předchozí rozhodnutí (výroky III. a V.), jednak rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VI. až VIII.). Pokud jde o jmenování opatrovníka, opřel se o kritérium bydliště posuzovaného, které je v obvodu Městské části Praha 11 (nadané způsobilostí výkonu funkce opatrovníka), protože spor, který posuzovaný s ní vedl, byl ukončen a nadále není důvod, aby opatrovníkem byla Městská část Praha 4.
K odvolání posuzovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. a navazujícím výroku V., a sice tak, že opatrovníkem posuzovaného jmenoval Městskou část Praha 4, což odůvodnil tím, že konfliktní vztah mezi opatrovancem a Městskou částí Praha 11, završený občanskoprávním sporem, logicky vedl ke ztrátě důvěry opatrovance v řádný výkon opatrovnictví touto městskou částí, jejíž jmenováním veřejným opatrovníkem by byl smysl opatrovnictví narušen, a proto byť v mezidobí spor odpadl, je vhodnější, aby veřejným opatrovníkem byla Městská část Praha 4.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala včasné dovolání Městská část Praha 4 (dále jen „dovolatelka“), v němž uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. a předpoklady přípustnosti svého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. vymezuje tím, že při řešení právní otázky jmenování opatrovníka posuzovaného se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu konkretizované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5171/2017, když zohlednil projevený zájem opatrovance, aby se jeho opatrovníkem stala dovolatelka.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10 a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání dovolatelky je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné a je i důvodné, jelikož odvolací soud se při řešení právní otázky podmínek jmenování veřejného opatrovníka podle ustanovení §471 odst. 2 a 3 o. z. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je výklad ustanovení §471 odst. 3 o. z., ohledně možnosti zohlednění zájmu posuzovaného při ustanovení veřejného opatrovníka ustálen tak, že zájem opatrovance, aby se veřejným opatrovníkem stala ta či ona obec, případně jako je tomu v posuzované věci městská část hlavního města Prahy, je jako jiná, než v ustanovení §471 odst. 3 o. z. uvedená okolnost, tj. bydliště posuzovaného, právně zcela irelevantní (usnesení Nejvyššího soudu 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5171/2017; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz ).
Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že je třeba zohlednit zákonnou posloupnost jmenování opatrovníka osobě omezené ve svépravnosti, a sice že v takovémto případě, neexistuje-li osoba ochotná funkci opatrovníka zastávat, a to opatrovancem navržená, z řad jeho příbuzných nebo jemu blízká a ani jiná vhodná osoba, je stát povinen vykonávat tuto funkci sám, potažmo v rámci přenesené působnosti obce, aby byl i za této situace naplněn účel opatrovnictví, tedy zajištěna ochrana zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv (§457 o. z.). Zároveň je povinen poskytnout obci, která je rozhodnutím soudu ustanovena opatrovníkem, takové finanční zajištění, aby měla dostatečné materiální a personální kapacity opatrovnickou funkci vykonávat řádně (nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 2936/15). Stát v takovémto případě tíží jak povinnost zajistit výkon opatrovnictví samotný, tak na odpovídající kvalitativní úrovni; opodstatněnost ztráty důvěry je proto eliminována, vyjma protiprávnosti či dokonce excesu, což ovšem není případ posuzované věci (z obsahu spisu nevyplývá porušení povinností Městskou částí Praha 11 při předchozím výkonu funkce veřejného opatrovníka, a již vůbec k ní nemůže opodstatněně vést domnělý střet zájmů).
Výše uvedené platí, není-li veřejný opatrovník vyloučen z výkonu opatrovnictví pro střet zájmů (§63 o. z.). Přestože již samotná právní úprava podstatně upozaďuje obavu z nenaplnění účelu opatrovnictví z toho důvodu, že by veřejný opatrovník upřednostňoval ochranu svých zájmů před zájmy opatrovance, který by tím byl poškozen (zájmy veřejného opatrovníka a opatrovance jsou z povahy věci odlišné), apriorně střet zájmů vyloučit nelze, avšak vždy je nezbytné, aby byl zjištěn (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2439/2007, či usnesení ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1593/2014, nebo nálezovou judikaturu Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1581/16, ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1582/16, nebo ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1583/16), což se v posuzované věci nestalo. Nejenže se odvolací soud opírá o vhodnost jmenování veřejného opatrovníka na základě jiného kritéria, než je bydliště opatrovance, zdůvodněné ztrátou důvěry způsobené předcházejícím konfliktním vztahem završeným vedením občanskoprávního sporu iniciovaného posuzovaným a nikoli o střet zájmů, nýbrž ke střetu zájmů nemohlo ani dojít. Posuzovanému byl totiž pro řízení ustanoven kolizní opatrovník podle §460 o. z. (usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 12. 2015, č. j. 0 P 314/2014-227).
Vztaženo k poměrům souzené věci lze uzavřít, že není-li Městská část Praha 11 vyloučena z opatrovnictví posuzovaného pro střet zájmů (§63 o. z.) a k vyjádřenému zájmu posuzovaného, aby byla jeho opatrovníkem jmenována Městská část Praha 4, pro právní irelevanci nelze přihlédnout, jak dovodil Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi (usnesení Nejvyššího soudu ze dne soudu 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5171/2017), od které se odvolací soud odchýlil, je při rozhodování o jmenování veřejného opatrovníka rozhodující bydliště opatrovance (§80 o. z.) a zda obec, v jejímž obvodu se jeho bydliště nachází, je nadána oprávněním tuto funkci vykonávat v rámci přenesené působnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4910/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3314/2017).
Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu - nelze vyloučit, že v mezidobí mohlo dojít ke změně ve skutkových okolnostech případu - Nejvyšší soud toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu