ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2949.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 2949/2019-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně L. Š. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Yvonnou Paikrovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Tyršova č. 521, proti žalovanému R. Š. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská č. 1233/22, o výživné pro nerozvedenou manželku, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 C 199/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. dubna 2019, č. j. 15 Co 114/2019-114, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna žalovanému zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 423 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Kubici, advokáta se sídlem v Praze, Vinohradská č. 1233/22.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 4. 2019, č. j. 15 Co 114/2019-114, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jenž byl vydán ve věci, v níž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští [ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Pokud jde o dovolací námitku žalobkyně ohledně nepřípustnosti použití důkazu nahrávkou telefonického rozhovoru účastníků řízení, není tato námitka opodstatněná. Soud prvního stupně k předmětnému důkazu přistoupil správně, když po provedení testu proporcionality chráněných zájmů účastníků řízení a skutečnosti, že danou skutečnost (postoj žalobkyně k odluce manželů a rozvodu manželství) nelze prokázat jinak, důkaz provedl. Soud druhého stupně se poté s námitkou žalobkyně uvedenou v dovolání, že tento důkaz je nepřípustný zejména z důvodu, že nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14, o nějž soud prvního stupně opřel své odůvodnění pro přípustnost důkazu nahrávkou hovoru, správně vypořádal, když uvedl, že předmětný nález Ústavního soudu nesměřuje pouze na pracovněprávní spory, nýbrž stanovuje soudům obecný postup pro posuzování přípustnosti důkazu odposlechu bez souhlasu účastníka, takto je ostatně vykládán i judikaturou dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3599/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3621/2016). K přípustnosti důkazu zvukové nebo obrazové nahrávky pořízené bez souhlasu nahrávané osoby v občanském soudním řízení obecně se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 83, ročník 2019, tak, že tyto lze použít jako důkaz v občanském soudním řízení pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu