ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.744.2019.3
sp. zn. 24 Cdo 744/2019-426
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyň A) E. M. , narozené XY, bytem XY, B) S. Z. , narozené XY, bytem XY, C) I. Z. , narozené XY, bytem XY, všechny zastoupeny JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 8a, proti žalovanému J. Š. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova č. 1535/4, o zaplacení 348.000 Kč, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 62/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. července 2018, č. j. 13 Co 285/2017-177, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni E. M. na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kristiny Škampové, advokátky se sídlem v Brně, Pellicova 8a.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením ze dne 19.7.2018, č. j. 13 Co 285/2017-177, Krajský soud v Brně usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13.9.2017, č. j. 5 C 62/2017-116, potvrdil ve výroku I. (kterým soud prvního stupně řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby před prvním jednáním), změnil ve výroku II. (o náhradě nákladů řízení), odmítl odvolání žalovaného proti výroku III. (kterým bylo rozhodnuto o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku žalobkyním) a uložil žalovanému nahradit žalobkyním náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje především z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, a to, jak se má bránit osoba, která v dědickém řízení není v okruhu dědiců, a tudíž není aktivně legitimována k podání např. odvolání vůči usnesení o dědictví, zejména tehdy, je-li souhlasným prohlášením dědiců bez dalšího šetření notářem prohlášena za dlužníka“. Odvolací soud podle žalovaného zcela ignoroval žádosti o ústní projednání věci, nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který jednání nařízené na 25.8.2017 zrušil, což oznámil pouze telefonicky, a o zpětvzetí žaloby neinformoval), na místo toho uložil povinnost k náhradě nákladů řízení cca 200.000 Kč. Tímto postupem soudů mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces, když mu byla znemožněna realizace jeho procesních práv; při jednání, které bylo zrušeno, chtěl věc osvětlit, neboť je v usnesení o dědictví neprávem označen za osobu, která u sebe drží peníze náležející do dědictví po F. Z., na projednání žaloby měl zájem, s jejím zpětvzetím by nesouhlasil. Rozhodnutí je v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 679/2004, sp. zn. 21 Cdo 1800/2016, sp. zn. 2 Cdo 19/92, 2 Cdon 1420/96, sp. zn. 2 Cdon 1635/97, sp. zn. 3 Cdon 610/96, a nerespektuje také judikaturu Ústavního soudu (např. sp. zn. III ÚS 1535/12, sp. zn. III. ÚS 210/2002, sp. zn. I. ÚS 3065/11, sp. zn. III. ÚS 360/13), která řeší otázku práva účasti na jednání a možnosti vyjádřit nesouhlas se zpětvzetím žaloby.
Žalobkyně E. M. ve vyjádření k dovolání (s nímž se následně ztotožnily i S. Z. a I. Z.) uvedla, že postup soudu prvního stupně, který zrušil již nařízené jednání poté, co mu bylo den před tímto jednáním žalovaným doručeno podání, které obsahovalo zcela zásadní tvrzení a listinné důkazy, byl v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť bylo třeba dát straně žalující prostor k seznámení se a k vyjádření k podání žalovaného. Pokud žalovaný namítá, že řízení nemělo být zastaveno, zřejmě přehlédl ustanovení §96 odst. 4 o. s. ř., podle kterého ustanovení odst. 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, což je právě daný případ, kdy žalobkyně vzaly žalobu zpět, a to pro chování žalovaného, který až do posledního dne před nařízeným jednáním otálel se skutkovými tvrzeními a zejména důkazy o tom, že žalovaná částka mu byla otcem žalobkyň před smrtí darována. Toto chování žalovaného pak správně hodnotil odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V dané věci bylo pro posouzení přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodující, kdy došlo ke zpětvzetí žaloby na zaplacení částky 348.000 Kč s přísl., v důsledku čehož soud prvního stupně řízení o žalobě zastavil a odvolací soud rozhodnutí o zastavení řízení potvrdil.
Z obsahu spisu vyplývá, že ke zpětvzetí žaloby stranou žalující dne 6.9.2017 došlo „dříve, než začalo jednání“, a v tom případě nemají ostatní účastníci právo vyjádřit nesouhlas se zpětvzetím žaloby (srov. a contrario §96 odst. 4 o. s. ř.). Podle ustálené praxe soudů při aplikaci ustanovení §96 o.s.ř. je začátek jednání dán sdělením předmětu projednávané věci soudem, na což pak navazuje prezentace přítomných a procesní poučení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11.12.1997 sp. zn. IV. ÚS 295/97, nález Ústavního soudu ze dne 20.6.2013 sp. zn. II. ÚS 1860/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 2.5.2019 sp. zn. III. ÚS 3126/18). Skutečnost, že ve věci již bylo soudem prvního stupně nařízeno jednání na den 25.8.2017, nemá pro závěr, že ke zpětvzetí žaloby dne 6.9.2017 došlo před začátkem jednání, žádný význam, když se jednání dne 25.8.2017 (ani později
- do 6.9.2017) nekonalo.
Byla-li žaloba vzata v celém rozsahu zpět před „začátkem jednání“, není prostor pro přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení, když jeho rozhodnutí dosavadní praxi zcela respektuje, a není důvod, aby tato právní otázka byla posuzována jinak. Vzhledem k tomu, že dovolání žalovaného proti usnesení dovolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, není přípustné, a podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání (samostatně) přípustné ani proti výroku o nákladech řízení, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu