ECLI:CZ:NS:2019:24.ND.15.2019.1
sp. zn. 24 Nd 15/2019-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Vítězslavy Pekárkové ve věci návrhu T. R. , narozeného dne XY, bytem v XY, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 10335/2016, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2018 č. j. 30 UL 23/2018-7, takto:
I. Řízení o odvolání navrhovatele T. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2018 č. j. 30 UL 23/2018-7 se zastavuje .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2018 č. j. 30 UL 23/2018-7 zamítl návrh navrhovatele ze dne 19. 10. 2018 „na určení lhůty k odnětí a přikázání věci“; dospěl k závěru, že procesní soud nemůže být v prodlení s úkonem (rozhodnutí o delegaci), který byl navrhovatelem požadován v podání, ve kterém navrhovatel současně požaduje určení lhůty k provedení tohoto úkonu, a navíc uzavřel, že procesní soud „nemá k rozhodnutí o delegaci funkční příslušnost“, když o návrhu na delegaci rozhoduje dle ustanovení §12 odst. 3 občanského soudního řádu soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel dne 27. 12. 2018 odvolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Praze téhož dne elektronickou poštou a k němuž nebyl připojen elektronický podpis odesílatele.
Podle ustanovení §174a odst. 9 věty druhé zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty nejsou přípustné opravné prostředky.
Tomu, že proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty nejsou přípustné opravné prostředky, tedy ani odvolání, koresponduje skutečnost, že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty zákon o soudech a soudcích ani občanský soudní řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura roč. 2001 pod číslem 85).
Protože zde není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2018 č. j. 30 UL 23/2018-7, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání navrhovatele zastavil (§243b, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu