ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.1231.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 1231/2019-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: R. L. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti žalovanému: statutární město Brno , se sídlem úřadu Dominikánské nám. 196/1, Brno, IČO 44992785, zastoupené Mgr. Petrem Langem, LL.M., advokátem se sídlem Jakubská 156/2, Brno, o 274.290 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 74/2013-118, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2018, č. j. 44 Co 615/2017-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Petra Langa, LL.M., advokáta se sídlem Jakubská 156/2, Brno.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2018, č. j. 44 Co 615/2017-155, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2017, č. j. 17 C 74/2013-118, neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud neprovedl původní žalobkyní navržené důkazy, potažmo že jeho skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, a činí-li vlastní skutkové závěry, které podle jeho názoru vyplývají z provedených důkazů, neuplatňuje tím (jediný možný) dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při svých právních závěrech odvolací soud, ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).
Obdobné platí, pokud dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávnost závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), protože v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). V tomto směru však dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu nezpochybňuje, neboť závěr o nedostatku příčinné souvislosti zpochybňuje toliko kritikou nedostatečnosti skutkových zjištění. Ani zde tedy není uplatněn způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolací výhrady, že odvolací soud vyňal žalovanou obec jakožto subjekt práva z okruhu osob, jež mohou být odpovědné za své jednání, a naopak uložil původní žalobkyni povinnosti nad rámec zákona, čímž měl mezi nimi založit právní nerovnost, se pak zcela míjí s podstatou napadeného rozhodnutí, jež je založeno na závěru, že mezi jednáním žalované a vznikem škody není dán vztah příčiny a následku.
Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost jeho závěrů, resp. nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, uplatňuje námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. V případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury zásadně presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, či ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, a judikaturu Ústavního soudu, např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Jelikož se v projednávané věci nejedná o problematiku, jež by představovala výjimku z této základní zásady (tzn. velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou apod.), bylo žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů za vyjádření k dovolání žalobce v paušální výši 300 Kč podle §151 odst. 3 o. s. ř. a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
V Brně dne 23. 7. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu