ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.1360.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 1360/2019-603
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Ivou Suneghovou v právní věci žalobců: a) B. P. , narozená XY, b) nezl. AAAAA (pseudonym), narozený XY, oba bytem XY, proti žalované: Nemocnice Třinec, příspěvková organizace , se sídlem Kaštanová 268, Třinec, IČO 00534242, zastoupená JUDr. Lumírem Calábkem, advokátem se sídlem Palackého 131, Frýdek – Místek, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 250/2011, o dovolání všech účastníků proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2018, č. j. 1 Co 108/2016-501, takto:
I. Řízení o dovolání žalobců se zastavuje.
II. Dovolání žalované se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud zastavil řízení o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2018, č. j. 1 Co 108/2016-501, podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř., neboť dovolatelé, ač vyzváni a řádně poučeni o procesních důsledcích (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2019, č. j. 23 C 250/2011-583), neodstranili ve stanovené lhůtě nedostatek podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v rozporu s ustanovením §241a odst. 2 a §237 o. s. ř. neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka uvádí, že přípustnost dovolání spatřuje „v ustanovení §241a odst. 1, kdy je toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. Neuvádí-li, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení které rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak, předpoklady přípustnosti dovolání podle výše uvedeného §237 o. s. ř. nevymezuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14).
O návrhu žalované na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že podané dovolání bylo odmítnuto, se tento návrh stal bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
JUDr. Iva Suneghová
pověřená členka senátu