ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2463.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 2463/2018-391
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s. p. , IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, proti žalované: UNIPETROL RPA, s. r. o. , IČO 27597075, se sídlem Litvínov - Záluží 1, zastoupena JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem Slezská 2127/13, Praha 2, o 1.094.190 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 100/2019-313, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, č. j. 6 Cmo 245/2016-351, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, č. j. 6 Cmo 245/2016-351, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 2016, č. j. 19 Cm 100/2016-351, kterým jí bylo uloženo zaplatit žalobci celkem 1.094.190 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. V dovolání zpochybňuje především věrohodnost vstupních údajů předložených žalobcem, které použil znalec RNDr. Pavel Hadaš, Ph.D., pro výpočet výše škody na lesních porostech způsobené kyselými imisemi z produkce žalované. Namítá, že odvolací soud postupoval nestandardně v procesních otázkách a nesprávně posoudil míru důkazů, ustálená judikatura dovolacího soudu je založena na skutkovém omylu, měla by být přehodnocena a způsob zjištění výše náhrady škody by měl být posouzen jinak a měl by být vyřešen rozdíl mezi důkazem a opěrným bodem. Soudům vytýká, že se nevypořádaly s její námitkou, že základní údaje žalobce o poškození lesních porostů jsou stanoveny nesprávně. Zdůraznila, že nezpochybňuje samotnou metodiku znalce, ale vstupní údaje předkládané žalobcem. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc k dalšímu řízení.
Napadením správnosti vstupních údajů dovolatelka fakticky zpochybňuje správnost závěru znalce RNDr. Hadaše o výši škody na lesích. Rozptylovou studií a tzv. Gaussovým matematickým modelem výpočtu škody se dovolací soud již opakovaně zabýval a shledal, že i přes některé nedostatky této metodiky je pro občanskoprávní řízení o náhradu škody na lesích použitelná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, publikovaný pod č. 46/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 25 Cdo 62/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 924, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2782/2013). Jak již bylo opakovaně řečeno, do budoucna není vyloučeno přesnější stanovení výše náhrady, avšak ani dovolatelka neuvádí žádný alternativní a exaktnější způsob zjištění skutečné výše škody způsobené jednotlivými producenty imisí a její tvrzení o nesprávnosti vstupních údajů jsou pouze na úrovni úvah a polemik.
Námitky žalované směřují proti hodnocení důkazů, zejména znaleckého posudku, a proti zjištěnému skutkovému stavu. Nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovému závěru o výši škody, jehož nesprávnost zdůvodňují pochybností o správnosti podkladů pro znalecké dokazování. Dovolatelka nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž v podstatě se domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. přitom není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů, včetně znaleckého posudku, nejsou předmětem dovolacího přezkumu ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Další námitky vytýkají vady řízení, jež nejsou samy o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání. K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. totiž může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné, což není tento případ.
Jelikož dovolání téměř shodného obsahu podala dovolatelka v obdobných sporech mezi týmiž účastníky, a Nejvyšší soud tato dovolání pro nepřípustnost odmítl usneseními ze dne 4. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5187/2017, a ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 885/2018, (ústavní stížnosti proti těmto rozhodnutím byly odmítnuty usneseními Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 1066/18, a ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 341/19), lze poukázat i na důvody tam uvedené.
Jak vyplývá z uvedeného, předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou splněny. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu