ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2730.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 2730/2019-474
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem ve věci žalobkyně: E. D., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalované: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady , se sídlem Šrobárova 1150/50, Praha 10, IČO 00064173, zastoupená JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 69/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. 51 Co 59/2019-420, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. 51 Co 59/2019-420, byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 12. 2018, č. j. 16 C 69/2013-383, potvrzen ve výrocích I, III, IV a V, změněn ve výroku II a VI o nákladech řízení před soudem prvního stupně a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalovaná zavčas nerozeznala a neléčila adekvátně srdeční infarkt žalobkyně, v důsledku čehož žalobkyně utrpěla škodu na zdraví odškodněnou na bolestném a náhradě ztížení společenského uplatnění v celkové výši 360.000 Kč. Odvolací soud vytkl jistou nesrozumitelnost rozsudku obvodního soudu, avšak ztotožnil se s jeho klíčovými skutkovými i právními závěry, tedy že žalovaná pochybila při vyšetření žalobkyně a zavčas nerozpoznala příznaky akutního srdečního infarktu.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná – zastoupená advokátem – dovolání, jež má být přípustné z důvodu, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Za nesprávné považuje dovolatelka především skutkové závěry odvolacího soudu, že k srdečnímu infarktu došlo již dne 12. 11. 2010 a že jej měli zaměstnanci žalované rozeznat. Obsahem dovolání je pouze polemika s jednotlivými důkazy, se závěry znaleckého posudku a skutkovým stavem z nich vyvozeným odvolacím soudem. Dovolatelka dále považuje za vadu řízení neprovedení doplňku znaleckého posudku vyžádaného obvodním soudem. Proto navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně uvedla, že se zcela ztotožňuje s rozsudkem odvolacího soudu a že dovolatelka pouze opakuje již dříve uvedené výtky proti zjištěnému skutkovému stavu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. v dovolání musí být mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a důvod dovolání vymezen tak, že dovolatel uvede nesprávné právní posouzení věci a vyloží, v čem nesprávnost spočívá.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
Z námitky, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, aniž by nějaká právní otázka byla obsahově konkretizována a podřazena některému ze zákonných hledisek přípustnosti dovolání, je zjevné, že dovolatelka své povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. nedostála. Tvrzené vady řízení nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Obsahem dovolání je pouze polemika se skutkovými závěry, procesem hodnocení důkazů a rekapitulace jednotlivých důkazů bez jakéhokoli přesahu do judikatury dovolacího soudu. Ani takové námitky nemohou přípustnost dovolání založit.
Jelikož dovolání – ani při posouzení z obsahového hlediska – neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, a uvedený nedostatek nebyl v zákonné dovolací lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele (zastoupeného advokátem) k odstranění vad dovolání nevyzývá. Pro absenci zákonem vyžadovaných náležitostí Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 9. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu