ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2736.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 2736/2019-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobce: M. M. , bytem XY, zastoupený JUDr. Martinem Vlasákem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 119, Kouřim, proti žalované: ČEZ Distribuce, a. s. , se sídlem Teplická 874/8, Děčín, IČO 24729035, o 147.444 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 28 C 175/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2019, č. j. 95 Co 159/2017-160, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2019, č. j. 95 Co 159/2017-160, neboť neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. ani zákonem požadované údaje o tom, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že „napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé“. Neuvádí-li však, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení které rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak, předpoklady přípustnosti dovolání podle výše uvedeného §237 o. s. ř. nevymezuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, či ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14).
Dovolací důvod pak vymezuje dovolatel tím, že „napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“, v návaznosti na což zpochybňuje postup odvolacího soudu v důkazním řízení, resp. při následném hodnocení jeho výsledků, a předkládá vlastní verzi rozhodných skutečností, jež má za prokázané. Takto formulované námitky však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2895/2016, či ze dne 30. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1326/2018).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů za vyjádření k dovolání žalobce ve výši 300 Kč podle §151 odst. 3 o. s. ř. a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Martina Vršanská
pověřená členka senátu