ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.327.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 327/2019-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce a. s. , IČO: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín IV – Podmokly, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8, proti žalovanému: M. T. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Miroslavou Zlatníkovou, advokátkou se sídlem Čsl. armády 1676/86, 434 01 Most, o 348.728 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 39 C 82/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2017, č. j. 84 Co 985/2016-104, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 12.100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky doc. JUDr. Mgr. Jany Tlapák Navrátilové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2017, č. j. 84 Co 985/2016-104, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek pro zmeškání Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 10. 2015, č. j. 39 C 82/2015-16, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 348.728 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů vzniklých v odvolacím řízení účastníkům i České republice. Uzavřel, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu §153b o. s. ř., když žalovaný se k jednání soudu nedostavil, přestože mu bylo řádně a v zákonné lhůtě doručeno předvolání k jednání, jež obsahovalo všechna potřebná poučení, žalobce vydání kontumačního rozsudku navrhl a skutková tvrzení v žalobě postačují k závěru o důvodnosti nároku na náhradu škody způsobené žalobkyni neoprávněným odběrem elektřiny.
Dovolatel namítal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, neboť tvrzení v žalobě nejsou dostatečná ve vztahu k zavinění a příčinné souvislosti za situace, že elektroměr se nachází v oplocení pozemku a je volně přístupný. Názor odvolacího soudu je pak v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 202/06 a sp. zn. I. ÚS 668/15, podle nichž legislativní konstrukce objektivní odpovědnosti a výpočtu fiktivní škody dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. zvýhodňuje dodavatele energie, a není proto možné při výpočtu výše škody postupovat mechanicky podle vyhlášky, ale je třeba, aby obecné soudy svá rozhodnutí opřely o důkazy prokazující, že odběratel skutečně v období neoprávněného odběru takové množství elektřiny spotřeboval a že poškozený takovou škodu utrpěl.
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka splnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2048/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2000, pod č. 80, vyslovil, že dospěje-li soud k závěru, že byly splněny ostatní předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, jeho právní posouzení věci se omezuje v podstatě na to, co plyne přímo z §153b odst. 3 o. s. ř., totiž zda by vydáním rozsudku nedošlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky a zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír. Další „právní posouzení” věci tkví v úvaze, zda podle žalobních tvrzení, která se pro zmeškání žalovaného stala nespornými, lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá, tedy zda z nich vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce.
V usnesení ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1547/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2001, pod č. 111, dále Nejvyšší soud uzavřel, že odvolání proti rozsudku pro zmeškání založené na zpochybnění skutkového stavu plynoucího ze žalobních tvrzení (§153b odst. 1 o. s. ř.) nemůže být úspěšné (srov. rovněž např. usnesení ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 215/2006, a usnesení ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 962/2009).
V projednávané věci nelze závěru odvolacího soudu o dostatečnosti žalobních tvrzení ohledně porušení povinnosti ze strany žalovaného, vzniku škody v příčinné souvislosti s tímto porušením a výše vzniklé škody, ničeho vytknout. Absence pro věc nepodstatných tvrzení, že elektroměr se nachází v oplocení pozemku a je volně přístupný, na dostatečnosti žalobních tvrzení, jako podkladu pro právní posouzení nároku, nic nemění. Dovolatelem namítaná otázka výše škody, jež v souladu s citovanými nálezy Ústavního soudu měla být stanovena na základě dokazování ohledně skutečně spotřebované elektřiny, přípustnost dovolání rovněž nemůže založit, neboť výše škody byla v žalobě tvrzena (byť vypočtená podle vyhlášky č. 82/2011 Sb.) a v důsledku zmeškání žalovaného se stala nespornou. Zabýval-li se odvolací soud toliko otázkou dostatečnosti žalobních tvrzení, aniž by zkoumal, zda tvrzené okolnosti odpovídají skutečnosti, postupoval v souladu s ustálenými judikatorními závěry.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci dovolání odmítl, nerozhodoval již samostatně o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3041/2018).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které jsou tvořeny odměnou advokátky ve výši 9.700 Kč (§7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „AT“) za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání žalovaného (§11 odst. 1 písm. k) AT), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 AT) a náhradou za daň z přidané hodnoty (2.100 Kč) podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem 12.100 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu