ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3523.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 3523/2019-172
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: nezl. AAAAA (pseudonym) , narozený XY, bytem XY, zastoupený matkou K. P., narozenou XY, bytem tamtéž, právně zastoupený Mgr. Tomášem Ondruchem, advokátem se sídlem Moskevská 1440/24, Havířov, proti žalované: Psychologicko – terapeutická ambulance s. r. o. , se sídlem Dlouhá třída 1101/79, Havířov, IČO 01993488, zastoupená Mgr. Alicjí Adamusovou Rzymanovou, advokátkou se sídlem Kirovova 1430/11, Karviná, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 189/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2019, č. j. 71 Co 329/2018-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Alicji Adamusové Rzymanové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce napadl dovoláním rozsudek ze dne 13. 3. 2019, č. j. 71 Co 329/2018-131, jímž Krajský soud v Ostravě ve věci samé potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 8. 2018, č. j. 25 C 189/2017-103, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení žalované, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Namítá, že v řízení nebyly provedeny veškeré jím navržené důkazy, zejména důkaz znaleckým posudkem, jenž by byl způsobilý prokázat pochybení žalované při vyšetření jeho zdravotního stavu a při následném stanovování jeho diagnózy, a že ze strany nalézacích soudů nebylo dostatečně přihlédnuto k obsahu výpovědi matky žalobce či k závěrům rozhodnutí etické komise Asociace klinických psychologů, v němž bylo pochybení žalované jasně deklarováno. Je přesvědčen, že v řízení byla prokázána příčinná souvislost mezi počínáním žalované a vznikem tvrzené újmy, neboť právě v důsledku stanovení chybné diagnózy došlo ke snížení příspěvku na péči o žalobce, jenž byl navíc následně nucen podstoupit celou řadu dalších vyšetření, což vedlo k ještě většímu zhoršení jeho zdravotního stavu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné z níže vyložených důvodů.
Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“ – pod C 1025), protože v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). V tomto směru odvolací soud nepochybil, neboť řádně, logicky a v návaznosti na relevantní skutková zjištění vysvětlil, z jakých důvodů nelze v podmínkách projednávané věci shledat závěry žalované z vyšetření žalobce způsobilými vyvolat tvrzený zásah do jeho práv.
Tvrdí-li dále dovolatel, že nalézací soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, potažmo že nedostatečně přihlédly k obsahu konkrétních v řízení provedených důkazů, uplatňuje tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání na základě dalších námitek dovolatele přípustné (§242 odst. 1 o. s. ř.). Ve svém důsledku navíc tyto výhrady směřují pouze proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku sloužícího ke sjednocování rozhodovací praxe soudů založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2047/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).
Přípustnost dovolání proti výrokům II. a III. napadeného rozsudku je pak konečně vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť jimi bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu