ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3778.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 3778/2018-136
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché ve věci žalobkyně: H. Z. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem U Černé věže 304/9, České Budějovice, proti žalovanému: J. H. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice, o zaplacení 170.913 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 34/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Co 430/2018-122, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Co 430/2018-122, se v části výroku I, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2018, č. j. 16 C 34/2017-95, mění takto:
Připouští se přistoupení obce XY, se sídlem XY, IČO: XY, do řízení na stranu žalovaného.
II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Co 430/2018-122, ve zbývající části výroku I a ve výroku II a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2018, č. j. 16 C 34/2017-95, ve výrocích II a III se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Co 430/2018-122, Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2018, č. j. 16 C 34/2017-95, jímž okresní soud zamítl návrh žalobkyně na přistoupení obce XY jako dalšího účastníka řízení na straně žalovaného a zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 170.913 Kč s příslušenstvím. Vyšel z okresním soudem zjištěného skutkového stavu, že dne 31. 3. 2015 se v důsledku silného poryvu větru zřítily obvodové konstrukce seníku a střechy ve vlastnictví žalobkyně v katastru obce XY. Na místo se dostavil starosta obce XY, Policie ČR, Sbor dobrovolných hasičů obce XY (dále jen „SDH“) a jednotka Hasičského záchranného sboru z Českých Budějovic (dále jen „HZS“). Žalobkyni se jim nepodařilo kontaktovat. Po zjištění HZS, že se ve staticky narušeném objektu nenachází žádné osoby, povolal starosta obce na základě dohody osob zúčastněných na zásahu žalovaného s bagrem, který strhl nestabilní štítové zdi. Podle odvolacího soudu není jednoznačné, zda žalovaného úkoloval přímo starosta obce, či velitel HZS nebo velitel SDH, nicméně jeden z těchto subjektů žalovanému vydal pokyny ke stržení zdiva. Žalobkyně následně poptala likvidaci materiálu z demolované stodoly, načež od firmy Lumos s. r. o. obdržela nabídku s cenou 170.913 Kč. Žalobkyně pokládá tuto částku za škodu, která jí vznikla tím, že žalovaný měl po stržení štítových zdí bagrem rozdrtit konstrukci krovu s osinkocementovou krytinou, takže krov a střešní plášť nemohou být demontovány a dále využity, ale musí být odborně zlikvidovány, neboť jde o nebezpečný odpad.
Žalobkyně v průběhu řízení navrhla přistoupení obce XY do řízení na straně žalovaného a současně navrhla změnu žaloby tak, aby povinnost k zaplacení žalované částky byla uložena solidárně žalovanému i obci XY. Okresní soud návrh žalobkyně na přistoupení obce XY do řízení zamítl s odkazem na procesní ekonomii s tím, že návrh na přistoupení byl podán poté, co proběhlo dokazování v takovém rozsahu, že bylo možno žalobu proti žalovanému zamítnout jako nedůvodnou. Pokud by soud připustil přistoupení nového žalovaného, mohla by žalobkyně vzít žalobu proti původnímu žalovanému zpět, což by dle okresního soudu bylo nepřípustným obcházením institutu záměny účastníků podle §92 odst. 2 o. s. ř., která je podmíněna souhlasem původního žalovaného. Odvolací soud se s tímto názorem okresního soudu ztotožnil. Odkázal na starší judikaturu Nejvyššího soudu, např. na usnesení z 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2007, či usnesení sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, podle níž soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení podle §92 odst. 1 o. s. ř., je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že návrhem na přistoupení dalšího účastníka žalobce obchází institut záměny účastníků podle §92 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud uzavřel, že o takovou situaci jde i v tomto případě, neboť žalobkyně navrhla přistoupení dalšího žalovaného až před posledním jednáním ve věci, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že by škůdcem mohla být obec XY a žalovaného použila jako pomocníka podle §2914 o. z. Odvolací soud dále konstatoval, že novější judikatura Nejvyššího soudu (například usnesení sp. zn. 20 Cdo 2026/2005 či usnesení sp. zn. 26 Cdo 1363/2016) dovozuje, že institut přistoupení podle §92 odst. 1 o. s. ř. umožňuje žalobci, aby napravil svůj původní „omyl“ o tom, kdo je pasivně ve věci legitimován, tedy aby cestou přistoupení dalšího žalovaného byl odstraněn nedostatek pasivní legitimace, který by jinak nevyhnutelně vedl k zamítnutí žaloby. Vždy však i tato novější judikatura setrvává na požadavku procesní ekonomie rozhodnutí o přistoupení dalšího žalovaného. V nyní posuzované věci podle odvolacího soudu zásada hospodárnosti řízení neumožňuje vyhovět návrhu žalobkyně na přistoupení dalšího žalovaného, neboť okresní soud se soustředil pouze na prokazování pasivní legitimace žalovaného, aniž by se zabýval samotnou existencí uplatněného nároku, případně jeho výší, a příčinnou souvislostí mezi tvrzeným porušením právní povinnosti a vznikem škody. V případě přistoupení dalšího žalovaného by bylo nutno provádět další rozsáhlé dokazování, které pro rozhodnutí o nároku proti původnímu žalovanému nebylo třeba.
Odvolací soud se pak ztotožnil i s právním závěrem okresního soudu, že žalovaný jednal při demolici předmětné stavby jako pomocník některého ze zasahujících subjektů (obce XY, HZS či SDH) podle §2914 věta první o. z., tedy jako (nikoli samostatný) pomocník v užším slova smyslu, který byl vázán pokyny starosty obce a HZS, tudíž není ve věci pasivně legitimován. Proto žalobu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalobkyně. Jeho přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Procesní otázka se týká posouzení možnosti přistoupení dalšího žalovaného do řízení, při jejímž řešení se odvolací soud nevypořádal s novější judikaturou Nejvyššího soudu (např. s usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2026/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1363/2016) a učinil ničím nepodložený závěr o úmyslu žalobkyně vzít po přistoupení obce XY žalobu proti původnímu žalovanému zpět. Žalobkyně uplatnila žalobu proti žalovanému, který demoliční práce fakticky prováděl, na základě skutečností, které jí byly známy. V průběhu soudního řízení na základě provedeného dokazování vyvstaly pochybnosti o tom, kdo mu dal příkaz ke zbourání krovu a krytiny seníku a zda žalovaný neprováděl některé práce na základě vlastního rozhodnutí. Proto žalobkyně navrhla přistoupení obce XY do řízení jako dalšího žalovaného a současně navrhla změnu petitu tak, aby byli zavázáni oba žalovaní společně a nerozdílně. Všechny důkazy, které byly navrženy, byly použitelné ve vztahu k oběma označeným žalovaným a přistoupení obce XY by neznamenalo nutnost opakování důkazů. Odkaz na hospodárnost řízení proto neobstojí. Pokud soudy obou stupňů odmítly provést žalobkyní navržené důkazy, které jsou potřebné k objasnění skutkového stavu ve vztahu k oběma žalovaným (tedy důkazy, jimiž by bylo možno zjistit, zda žalovaný byl pověřen k provedení prací, které byly příčinou škody a zda jednal na příkaz obce nebo jiného subjektu), pak zatížily řízení vadou, která vedla k nesprávnému právnímu posouzení věci podle §2914 o. z. Žalobkyně se domáhala zrušení rozsudků obou stupňů a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je podle §237 o. s. ř. přípustné pro posouzení otázky přípustnosti přistoupení dalšího účastníka do řízení podle §92 odst. 2 o. s. ř.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), které dovolatel uplatňuje jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Podle odstavce druhého téhož ustanovení na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Judikatura Nejvyššího soudu (např. již shora zmíněné usnesení Nejvyššího soudu z 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006) zdůrazňovala ve vztahu k otázce přípustnosti přistoupení dalšího žalovaného nutnost zkoumat, zda nejde o situaci, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a žalobce návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení zřejmě obchází institut záměny účastníků podle §92 odst. 2 o. s. ř. Novější rozhodnutí Nejvyššího soudu, která zmínil odvolací soud a odkazuje na ně dovolatelka, zastávají názor, že institut přistoupení umožňuje žalobci, aby odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další nebo proti jiné osobě (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1363/2016). Trvale pak nejen judikatura, ale též literatura zastává názor, že přistoupení dalšího účastníka do řízení nelze vyhovět, jestliže by se takový postup jevil nehospodárným. Odlišná situace však nastává, jestliže žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník, který spolu s dosavadním žalobcem nebo žalovaným bude mít postavení nerozlučného společníka. V takovém případě není zpravidla důvod k tomu, aby soud přistoupení dalšího účastníka z důvodu procesní ekonomie nepřipustil (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 599 – 603). V nyní posuzované věci podle obsahu spisu žalobkyně podala žalobu proti žalovanému, o němž se dozvěděla, že demolici provedl. V průběhu řízení se žalovaný bránil námitkou nedostatku své pasivní legitimace, žalobkyně až na základě provedeného dokazování zjistila, že by škůdcem mohl být i jiný subjekt. Současně s návrhem na přistoupení obce XY navrhla změnu žaloby a zavázání obou žalovaných společně a nerozdílně. Z jejího procesního postupu nelze dovodit, že by chovala úmysl vzít následně žalobu proti žalovanému zpět, ostatně z ničeho nevyplývá, že by původní žalovaný neměl souhlasit s případnou záměnou podle §92 odst. 1 o. s. ř., pokud by ji žalobkyně navrhla. Zamítnutí návrhu na přistoupení dalšího žalovaného tak nelze v dané věci odůvodnit ani odkazem na procesní ekonomii. Soudní řízení sice má probíhat pokud možno hospodárně, tedy rychle a se snahou o co nejmenší náklady jak účastníků, tak státu, nicméně také má vést k požadovanému výsledku, jímž je ochrana soukromých práv účastníků. Požadavek respektování procesní ekonomie se nemusí vztahovat jen k samotnému tomuto řízení, nýbrž i k případnému dalšímu řízení, které by byla žalobkyně nucena vést samostatně, pokud by nebylo vyhověno jejímu návrhu na přistoupení dalšího žalovaného. V novém řízení by část důkazů musela být prováděna znovu, což by bylo nehospodárné. V tomto případě by procesní postup soudů obou stupňů vedl k odepření soudní ochrany žalobkyní tvrzenému právu. Odvolací soud vyložil §92 odst. 2 o. s. ř. nesprávně, neboť aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu mechanicky, aniž dostatečně vzal v úvahu konkrétní skutkové okolnosti případu. Zatížil tak řízení vadou, která mohla vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud proto podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek odvolacího soudu v té části výroku I, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku okresního soudu o zamítnutí návrhu na přistoupení dalšího žalovaného, a podle §92 odst. 2 o. s. ř. připustil přistoupení obce XY do řízení na stranu žalovaného.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek též z pohledu správnosti aplikace §2914 o. z. Dovolací soud přisvědčuje dovolatelce i v námitce předčasnosti závěrů odvolacího soudu ohledně výkladu tohoto ustanovení. Uzavřít, zda žalovaný jednal jako pomocník podle §2914 věta prvá nebo věta druhá o. z., by bylo možno teprve po prokázání toho, kdo a jaký konkrétní pokyn žalovanému pro jeho činnost vydal. Teprve s přihlédnutím ke konkrétnímu obsahu vztahu mezi žalovaným a úkolujícím subjektem by bylo možno kvalifikovat tento vztah po právní stránce. Podle obsahu spisu i podle skutkových závěrů obou soudů nebylo prokázáno, ani kdo žalovanému úkol zadal, ani jakou konkrétní činnost mu uložil provést. Pak je předčasné činit závěry o tom, zda žalovaný jednal samostatně nebo závisle (výhradně dle pokynů zadavatele), a tudíž je předčasný a skutkovým zjištěním prozatím neodpovídající také závěr, že žalovaný za škodu neodpovídá. V tomto směru je právní posouzení věci podle §2914 o. z. odvolacím soudem nesprávné.
Nejvyšší soud proto podle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Co 430/2018-122, ve zbývající části výroku I a ve výroku II a vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí též pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil také rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2018, č. j. 16 C 34/2017-95, ve výrocích II a III a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.
V jeho průběhu okresní soud rozhodne o žalobkyní navrhované změně žalobního petitu, provede žalobkyní označené důkazy k otázce pasivní věcné legitimace obou žalovaných, a dospěje-li k závěru, že podmínka pasivní legitimace je u některého z nich, případně u obou splněna, bude se zabývat důvodností uplatněného nároku. Na žalobkyni bude, aby prokázala jeho existenci a výši. Okresní soud se vypořádá zejména s námitkou žalovaného, že konstrukce krovu a pláště střechy by nebyla využitelná, ani pokud by nedošlo k jejímu rozrušení na menší části, že za škodu může stěží být pokládána celá cena ekologické likvidace suti, jakož i s námitkou, že zborcení stavby při poryvu větru bylo zapříčiněno její nedostatečnou údržbou ze strany žalobkyně.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože řízení bude pokračovat před soudem prvního stupně, který rozhodne o všech nákladech řízení včetně řízení dovolacího.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu