ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3823.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 3823/2018-134
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky , IČO 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, proti žalované: TOM REALITY 2000 s. r. o. , IČO 26189933, se sídlem Pod Habrovou 445/3, Praha 5, zastoupená JUDr. Romanem Rudolfem, advokátem se sídlem Jandova 208/8, Praha 9, o 495.216 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 30/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2018, č. j. 70 Co 77/2018-105, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2018, č. j. 70 Co 77/2018-105, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 6. 2017, č. j. 29 C 30/2015-89, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 21. 6. 2018, č. j. 29 C 30/2015-89, zamítl žalobu o zaplacení 495.216 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení žalované. Ohledně skutkového stavu nebylo mezi stranami sporné, že dne 23. 1. 2013 došlo na stavbě žalované k úrazu poškozeného V. R., který se zřítil při pádu stavebního výtahu v důsledku poškození jeho pohonné jednotky. Poškozený, který prováděl na stavbě práce jako zaměstnanec třetí osoby (subdodavatele) na základě její smlouvy se žalovanou, je pojištěncem žalobkyně, jež za jeho léčbu vynaložila náklady ve výši 990.432,95 Kč, a vůči žalované uplatnila polovinu těchto nákladů po zohlednění spoluzavinění poškozeného. Z dokazování vyplynulo, že všechny osoby pohybující se na stavbě byly proškoleny v oblasti bezpečnosti a bylo jim zakázáno přepravovat se stavebním výtahem. K porušení tohoto zákazu docházelo pouze výjimečně a nikdy ne před odpovědnou osobou. Dle znaleckého posudku došlo k pádu výtahu v důsledku nedostatečné údržby ze strany provozovatele výtahu. Pohonná jednotka výtahu byla 14 dnů před nehodou v opravě bez bližší specifikace. Obvodní soud uzavřel, že ke zranění poškozeného došlo výlučně v důsledku jeho nezodpovědného chování, protože porušil zákaz přepravy osob stavebním výtahem. Porušení povinnosti řádné péče o výtah nebylo dle soudu v příčinné souvislosti se vzniklou škodou.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 4. 2018, č. j. 70 Co 77/2018-105, potvrdil rozsudek obvodního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že výhradní příčinou zranění poškozeného bylo jeho neuposlechnutí zákazu přepravy osob nákladním výtahem a nebyl-li by poškozený ve výtahu, i při jeho pádu by ke zranění nedošlo. Odvolací soud dále doplnil, že stavební výtah byl smlouvou předán k užívání vedoucímu stavby a před nehodou byl v opravě, při níž mohla být závada zjištěna, v úvahu tedy připadá odpovědnost jiných osob než žalované.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení otázky stanovení všech příčin, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo, v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť stavební výtah byl využíván k přepravě osob opakovaně, a tedy jednání poškozeného nebylo riskantní. Rovněž nebyly provedeny žalobkyní navrhované důkazy bez řádného odůvodnění a výslech znalce
– zhotovitele znaleckého posudku mohl zodpovědět odborné otázky, o kterých spekuloval odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dovolatelka citovala judikaturu dovolacího soudu k otázce příčinné souvislosti, dle níž je třeba stanovit všechny příčiny, které se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to příčiny podstatné, důležité a značné. Odvolací soud pochybil, pokud dovodil, že žalovaná neodpovídá za způsobenou škodu, přestože bylo prokázáno její zanedbání péče o výtah a jeho údržbu a že tato závada vedla k pádu nákladního výtahu. Argumentace odvolacího soudu ohledně možné odpovědnosti za zanedbání údržby výtahu generálním zmocněncem žalované, jenž převzal výtah do nájmu na základě smlouvy za 1 Kč, je nepřípadná, neboť se jednalo o pomocníka dle §420 odst. 2 obč. zák., za jehož činnost žalovaná odpovídá. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího zastoupení osobou, jež má právnické vzdělání (§241 odst. 2 písm. b/ a 4 o. s. ř.), je přípustné pro řešení otázky stanovení všech příčin vzniku škody, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.
5. Podle §55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.
6. V souladu s §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), dovolací soud vzhledem k datu škodní události věc (naplnění předpokladu zaviněného protiprávního jednání třetí osoby včetně příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a vznikem škody) posoudil podle dosavadních právních předpisů, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).
7. Podle §420 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odst. 1). Škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena (odst. 2).
8. O vztah příčinné souvislosti (vyplývající ze slova „způsobil“ obsaženého v §420 odst. 1 obč. zák.) se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou jen tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – pod C 979). K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4841/2009, uveřejněný v Souboru pod C 10104). Časové hledisko pak není jediným ani rozhodujícím kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Již ze samotné skutečnosti, že v dokazování bylo zjištěno, že přes zákaz užívat nákladní výtah k osobní přepravě jej zaměstnanci žalované i další osoby pracující na staveništi občasně využívali a k pádu plošiny nedošlo, je zřejmé, že neobstojí závěr odvolacího soudu i soudu prvního stupně, že jedinou příčinou vzniku škody bylo porušení tohoto zákazu poškozeným. Jestliže nebylo příčinou pádu výtahu např. přetížení vahou poškozeného, nýbrž k pádu došlo v důsledku nedostatečné údržby pohonné jednotky výtahu a v důsledku opotřebení a následného odlomení zubů v jeho ozubení, je protiprávní jednání žalované spočívající v zanedbání údržby výtahu podstatnou příčinou vzniku škody na zdraví poškozeného. Pro tento závěr svědčí i skutečnost, že zákaz opakovaně porušoval zaměstnanec proškolený k obsluze nákladního výtahu, který se ve výtahu přepravoval společně s poškozeným a zranění neutrpěl, neboť se stihl zachytit konstrukce výtahu. Nárok zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů vynaložených na léčení jejího pojištěnce podle §55 zákona č. 48/1997 Sb. je ovšem dán pouze v tom rozsahu, v jakém zaviněné protiprávní jednání třetí osoby je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na jeho ošetření a léčení; v rozsahu, v jakém příčinou vynaložených nákladů bylo spoluzavinění pojištěnce, není dána příčinná souvislost vzniku těchto nákladů se zaviněným protiprávním jednáním třetích osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1113/2002, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 1/2004 s. 42). Spoluzavinění poškozeného v rozsahu 50 % ostatně připouští i žalobkyně a zohledňuje jej ve svém žalobním požadavku.
10. Současně neobstojí ani úvaha odvolacího soudu o případné výlučné odpovědnosti za protiprávní jednání spočívající v nedodržení řádné údržby výtahu stavbyvedoucím J. H., který na sebe nájemní smlouvou převedl mj. odpovědnost za veškerou údržbu výtahu. Ustanovení §420 odst. 2 obč. zák. dopadá na případy, kdy konkrétní činnost, při níž vznikla škoda, vykonává podnikatel nikoliv sám, nýbrž prostřednictvím jiných osob (právnických či fyzických), které buď zaměstnává, nebo jejich práci ke své činnosti využívá. Tato odpovědnost se uplatní v případech, kdy škoda byla způsobena osobami, které podnikatelský subjekt použil ke své činnosti. Tyto osoby, i když škoda vznikla v důsledku jejich jednání, přímo poškozenému za škodu neodpovídají, pokud jejich jednání nepostrádalo místní, časový a věcný vztah k plnění úkolů podnikatele v rámci jeho činnosti, tedy pokud nešlo o jednání, jímž by tento přímý škůdce sledoval svůj vlastní zájem; rozhodující je vnitřní (účelový) vztah jednání, při němž vznikla škoda, k činnosti podnikatele (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1855/2012, a ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1479/2005, uveřejněné v Souboru pod C 12715 a C 3735). Jestliže v dané věci byl nákladní výtah ve vlastnictví žalované nájemní smlouvou převeden na stavbyvedoucího, který pro žalovanou zajišťoval práce na její stavbě na základě generálního zmocnění, pak byl stavbyvedoucí osobou použitou k činnosti žalované (§420 odst. 2 obč. zák.), která zůstává osobou odpovědnou za škodu. A jestliže ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by stavbyvedoucí při činnosti pro žalovanou sledoval svůj vlastní zájem, nemohlo se jednat o tzv. exces z rámce plnění úkolů žalované. Konstatování odvolacího soudu o možné odpovědnosti společnosti provádějící opravu pohonné jednotky před pádem výtahu je ryzí spekulací bez podkladu ve skutkových zjištěních. Rovněž námitka dovozující odpovědnost žalované za pomocníka užitého k plnění vlastních úkolů a sdílené odpovědnosti více subjektů je tedy důvodná.
11. Uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení při řešení otázky stanovení všech příčin vzniku škody i otázky odpovědnosti za zmocněné osoby dle §420 odst. 2 obč. zák. je tak naplněn. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek tohoto soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
12. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém konečném rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 4. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu