ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3954.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 3954/2018-437
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce: L. R., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Davidem Záhumenským, advokátem se sídlem Krkoškova 748/28, Brno, proti žalované: M. H., narozená XY, s místem podnikání XY, IČO XY, zastoupená JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem náměstí T. G. Masaryka 1, Příbram, o ochranu osobnosti , vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 158/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 8. 2017, č. j. 12 C 158/2016-346, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2018, č. j. 21 Co 414/2017-389, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 8. 2017, č. j. 12 C 158/2016-346, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2018, č. j. 21 Co 414/2017-389, se odmítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám JUDr. Marka Dvořáka, advokáta se sídlem náměstí T. G. Masaryka 1, Příbram, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 23. 8. 2017, č. j. 12 C 158/2016-346, zamítl žalobu o omluvu a náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.000.000 Kč a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení. Okresní soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná, ačkoli měla se žalobcem uzavřenou smlouvu i na poskytování daňového poradenství i na vedení účetnictví, vypovídala jako svědek v trestním řízení vedeném proti žalobci pouze jako účetní a nikoli jako daňová poradkyně, proto se na ni nevztahovala povinnost mlčenlivosti. Po právní stránce pak okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná neporušila povinnost mlčenlivosti, a tedy nezasáhla neoprávněně do osobnosti žalobce v rozporu se zákonem, neboť v trestním řízení vypovídala jako účetní společnosti k účetním otázkám a tyto informace nejsou kryty povinností mlčenlivosti; navíc vypovídala z podnětu a k dotazům žalobce a po poučení soudem o povinnosti vypovídat.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 5. 2018, č. j. 21 Co 414/2017-389, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu, odmítl námitku nesprávného posouzení výpovědi žalované pouze jako účetní, když tento závěr potvrdil i žalobce ve své výpovědi, a v tomto směru je bez významu odůvodnění zrušujícího a zprošťujícího rozsudku vydaných v trestním řízení. Žalovaná byla povinna před trestním soudem svědecky vypovídat, o čemž ji poučil soudce, a žalobce ani jeho obhájce proti tomu nevznesli námitky a naopak žalované pokládali otázky k účetnictví. Dále odvolací soud připomenul, že k zahájení trestního stíhání žalobce došlo z podnětu finančního úřadu a žalovaná svou výpovědí nijak významně neovlivnila jeho průběh.
Proti rozsudku okresního i odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, zda osoba, jež nabude informace na základě své činnosti jako účetní i daňový poradce, má povinnost mlčenlivosti. Dle názoru dovolatele odvolací soud řádně neodůvodnil, proč žalovaná neporušila povinnost mlčenlivosti. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího i okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání podrobně rozvedla, v čem spočívá práce účetní a daňové poradkyně a uvedla, proč nelze povinnost mlčenlivosti vykládat bezbřeze. Výklad prezentovaný dovolatelem by vedl k diskriminačním důsledkům v totožné činnosti. Argumentace žalobce je účelová a žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, zastavil řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami (soudu prvního stupně) kvůli nedostatku funkční příslušnosti kteréhokoli soudu podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, nebo ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3047/2010).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že v trestním řízení proti žalobci vypovídala žalovaná jako účetní společnosti k otázkám účetnictví. S tímto skutkovým závěrem se ztotožnil rovněž odvolací soud. Jelikož činnost účetní nepodléhá povinnosti mlčenlivosti, nemohla žalovaná neoprávněně zasáhnout do osobnosti dovolatele porušením této povinnosti. Zpochybňuje-li dovolatel závěr odvolacího soudu, že žalovaná byla slyšena jako účetní, uplatňuje námitku nesprávných skutkových zjištění, která přípustnost dovolání založit nemůže. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že odvolací soud svůj závěr odůvodnil mj. samotnou účastnickou výpovědí dovolatele, jenž sám uvedl, že žalovaná vypovídala jako účetní, a činila tak z jeho iniciativy. Porušení povinnosti mlčenlivosti daňové poradkyně žalovanou neshledala ani Komora daňových poradců ČR.
Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na řešení otázky, jak určitá osoba nabude informace na základě činnosti účetní a daňové poradkyně, jak se tyto informace rozlišují a které informace chrání povinnost mlčenlivosti. Odvolací soud se touto otázkou z výše uvedených důvodů vůbec nezabýval, její řešení tedy nemůže založit přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř.
Označením odůvodnění rozsudku odvolacího soudu za nedostatečné, uplatnil dovolatel námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Navíc odvolací soud se touto otázkou podrobně zabýval (viz zejména bod 41 odůvodnění jeho rozsudku).
Jelikož uplatněné dovolací námitky přípustnost dovolání nezakládají, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na částečné zastavení dovolacího řízení z viny žalobce a částečné odmítnutí dovolání má žalovaná vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Advokát žalované učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 5. 10. 2018, za který mu náleží odměna podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „vyhláška“). Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. a) vyhlášky a činí 3.100 Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle §13 odst. 4 vyhlášky a 21% náhrada DPH ve výši 714 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů dovolacího řízení činí 4.114 Kč a je splatná v zákonné třídenní lhůtě (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalované (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 1. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu